Americko-nizozemský tým vědců měřil změny v ledovcovém příkrovu pomocí analýzy výkyvů v gravitačním poli Země zaznamenaných dvěma satelity. Ty monitorují rozptyl zemské hmoty včetně ledu a vody. Když led roztaje a přidá se k vodě v oceánu, lze pozorovat malou odchylku v gravitačním poli Země.

Průměrný vzestup hladiny oceánů coby výsledku tání ledovcového příkrovu je podle vědců rovněž nižší. Původní odhady počítaly s tím, že ledovcový příkrov Grónska ubývá rychlostí 230 gigatun (tedy 230 miliard tun) ročně. To by znamenalo průměrný vzestup hladiny oceánů o 0,75 milimetrů za rok. Odhad úbytku ledu na Západní Antarktidě činil 132 gigatun. Ukázalo se však, že tyto údaje s ohledem na pohyb ledovců nejsou správné.

Tento úkaz souvisí s usazováním zemských desek, které vznikalo pohybem obrovského množství ledu po poslední velké době ledové před 20 tisíci lety. Právě tento vertikální pohyb je nutné do výpočtů rychlosti tání ledovcového příkrovu zahrnout, jelikož ovlivňuje pohyb zemské masy a má vliv na změny v gravitačním poli.

Zpřesnění výpočtů

Vědcům se tak nyní podařilo předchozí údaje zpřesnit. Využili k tomu záznamů ze satelitů GRACE (zkratka pro Gravity Recovery and Climate Experiment - tedy měření zemského gravitačního pole), údajů zachycených systémem GPS a dat vycházejících z měření napětí podmořských zemských desek. To vedlo ke zjištění, že se podmořské tektonické desky pod Grónskem propadají mnohem rychleji, než se dosud soudilo.

„Úprava vstupních dat u deformace zemských desek má významný vliv na odhad množství ledu, který každoročně roztaje“, uvedl jeden z členů týmu Bert Vermeersen. „Dospěli jsme k závěru, že ledový příkrov Grónska a západní Antarktidy ubývá zhruba dvakrát pomaleji, než se předpokládalo,“ doplnil Vermeersen.