Dá se říci, že se jádro na východní straně rozpouští a na západní straně naopak zesiluje. „Během přibližně jednoho sta miliónů let vše, co vykrystalizovalo na západě, se na východě roztaví,“ tvrdí výzkumný pracovník Thierry Alboussiere z Univerzity Josepha Fouriera v Grenoblu.

Nová teorie by mohla vysvětlit lépe roli a chování zemského jádra, jeho stáří, výkyvy v seizmické činnosti a další záhady, o kterých vědci většinou jen spekulují, protože se nemohou podívat 6400 kilometrů pod zemský povrch.

Před miliardou let srdce Země zamrzlo, aby žila

Předpokládá se, že pevné zemské jádro se začalo vytvářet přibližně před miliardou let. Ve středu Země panovaly vysoké teploty, možná i vyšší než na povrchu Slunce. Extrémně vysoké tlaky však zvýšily teplotu tání a srdce planety začalo „zamrzávat“. V jádru se koncentrovalo železo a lehčí prvky unikaly přes tekuté vnější jádro. Tento pohyb nastartoval „motor“, který vytváří magnetické pole Země, jež umožnilo vytvoření atmosféry a odstínění země od přímého slunečního záření, což v důsledku umožnilo vznik a rozvoj života.

Vědci by proto rádi nahlédli do nitra Země a zjistili, co se děje v jejím 2 570 kilometrů širokém srdci. Informace se však dozvídají jen po kouskách a na základě nepřímých informací, které získávají při zemětřeseních.

"Kdykoli začne silné zemětřesení, šíří se z epicentra na všechny strany seizmické vlny, které zachycují seizmografy všude po světě,“ vysvětluje Michael Bergman z Bard College v Simon's Rock, který okomentoval francouzskou studii publikovanou v časopise Nature. Díky těmto záznamům pak vědci umí odvodit, jaké horniny stály v cestě seizmickým vlnám, a postupně vytvářejí obraz složení vrstev zemského pláště.

Západní polokoule se liší od východní

„Zemětřesení se však neobjevují kdekoli na zemském povrchu, takže nemáme všechna potřebná data, aby bylo možné vymezit jádro. Musíme pracovat s tím, co nám příroda poskytne,“ uvedl Bergman a dodal, že tak často vyvstane více nových otázek než odpovědí.

Nicméně seizmologové zjistili, že zemětřesné vlny se přes zemské jádro šíří rychleji ze severu na jih než ze západu na východ. Seizmické vlastnosti východní a západní polokoule jsou také odlišné. To údajně znamená, že padá dosavadní teorie, že jádro má na povrchu dvousetkilometrovou vrstvu z hustého materiálu, která rovnoměrně krystalizuje.

Podle Francouzů je pravděpodobnější, že jádro na jedné straně neustále ubývá s tím, jak podléhá tavení, a na druhé straně naopak roste tuhnutím hmoty.

Zároveň by to vysvětlovalo nejen dynamiku zemského jádra, ale i odlišnosti při šíření seizmických vln mezi jednotlivými směry a zemskými hemisférami. A z měření také vyplývá, že se jádro mírně posouvá směrem na východ. Tím se západní polokoule stává hustější než východní.

Zároveň to ovšem znamená, že zemské jádro funguje jako malé perpetuum mobile a neustále se obnovuje - regeneruje, zatímco stará teorie předpokládala, že zemské jádro s tím, jak chladne, pouze rovnoměrně narůstá do všech směrů.