Článek
„Katastrofální cykly“ byly odhaleny už dříve, ale paleontolog Richard K. Bambach a astronom Adrian Melott zjistili, že jejich existenci lze prokázat pro celou uplynulou půl miliardu let. Cykly přitom nastupují přesně, jakoby podle vesmírného metronomu. Při největších z katastrof zaniká drtivá většina pozemského života, při menších jen desetina z něj.
K poslední pozemské zkáze došlo před 11 miliony let. Další by tedy měla nastat za 16 miliónů roků, což je dvakrát delší doba, než jaká uplynula od oddělení předků lidí a šimpanzů.
Vědci ale připouštějí, že v jejich křivce mohou být nepravidelnosti, a že tedy příští velký úder přírody na pozemský život by mohl přijít už za šest milionů let. Své ale mohou v časování sehrát i dopady lidského působení, a to je těžké odhadnout.
V minulosti se věřilo, že pravidelné epochy vymírání na Zemi způsobuje cyklické přiblížení temného dvojníka Slunce, který dostal jméno Nemesis. Průchod Nemesis přes tzv. Oortův oblak - shluk prachu a ledu vzdálený asi světelný rok od Slunce - prý vždy vyvolal velké spršky komet bombardujících Zemi.
Bambach a Melott ale soudí, že jejich objev teorii Nemesis vyvrací a vysvětlení cyklických katastrof se podle nich musí hledat někde blíže Zemi.