Laws a jeho tým sledovali 50 mužů a 50 žen, kteří dostali osm minut na splnění tří úkolů. Měli řešit jednoduché početní příklady, najít na mapě restauraci a navrhnout nejlepší způsob, jak najít klíč ztracený v poli. Kromě toho jim ještě do plnění úkolů sem tam zazvonil telefon. Pokud hovor přijali, čekal je test obecných znalostí, který jim zlepšil skóre.

Ukázalo se, že ženy všechny čtyři aktivity najednou dobře zvládaly, zatímco muži byli jen průměrní, a leckde měli i značné problémy. Vědce zarazilo, že slabiny projevili i v případě úkolů spjatých s prostorovým vnímáním, jež bývá považováno za silnou stránku mužů: nebyli totiž schopni navrhnout dost účinný postup na hledání klíče – obvykle začínali uprostřed pole, a některé jeho části vůbec neprohledali. Ženy začínaly v rohu a prohledávaly pole v soustředných kruzích, takže jim nic neuniklo.

„Ukazuje to, že ženy se lépe dokážou zastavit a na chvíli přemýšlet, zatímco manipulují s dalšími věcmi,“ řekl Laws. Poukázal na to, že právě úkol s klíči vyžadoval „plánování a nějakou strategii“.

Posuzováním schopností mužů a žen se prý začal zabývat poté, co zjistil, že chybí jakýkoli skutečný vědecký výzkum. „Všichni jsme slyšeli příběhy, jak muži nedokážou zvládnout více úkolů naráz, nebo jak jsou v tom ženy mimořádně dobré. Vše se ale zakládalo na pověstech a svědectví z doslechu, ne na výzkumu,“ shrnul Laws.