Podle šéfa výzkumného týmu Francise McCubbina z washingtonské Carnegie Institution připadá na každou miliardu molekul měsíční horniny 64 až 5000 molekul vody.

Takový poměr nevypadá na první pohled impozantně, jenže zdání klame. „Kdybyste vzali všechnu vodu, která je vázána v měsíčních horninách, a dopravili ji na povrch, pokryla by celý Měsíc do výše jednoho metru,“ řekl McCubbin. „Je to 2,5násobek objemu vody ve Velkých jezerech,“ upozornil. Té je 22,6 tisíce krychlových kilometrů. Na Měsíci jí tedy je podle nynějších výpočtů více než 56 000 kilometrů krychlových. Balt jí má 20 tisíc km3.

Svým dílem přispěly komety

Voda na Měsíci byla už v oceánu magmatu, který tehdy pokrýval jeho povrch. Většina se ale vypařila a kvůli nízké přitažlivosti Měsíce unikla do kosmu. Něco však zůstalo. „Je to stejné jako s nealkoholickým pivem. I v něm vždy nějaký alkohol zůstane,“ dodal McCubbin.

Vědci soudí, že i když Měsíc vodu celé věky ztrácel, zejména v počátcích na něj dopadaly ledové komety, které vodní zásoby na jeho povrchu zvyšovaly.

Už počátkem roku zjistila indická sonda silné vrstvy ledu v oblasti severního pólu Měsíce. Přitom ještě v roce 1988 se soudilo, že na Měsíci téměř žádná voda není.