Didier Sornette, fyzik, odborník na zemětřesení a zároveň ´finanční expert ve švýcarském společnosti ETH Zurich, předpovídal propuknutí problémů na americkém hypotečním trhu již v roce 2005. Jenže tehdy nad takovými teoriemi ekonomové většinou mávli rukou a v prestižních žurnálech vycházely analýzy dokazující, že moderní trhy se již vymanily z klasického hospodářského cyklu, který kromě období růstu doprovázejí i krize a recese.

Na jaře 2008, ještě dlouho před tím než se položila banka Lehmann Brothers, socio-fyzik Dirk Helbing s kolegy Jamesem Breidingem a Markusem Christenem varovali, že ve finančním systému proběhly změny, které narušily zásadně jeho vnitřní stabilitu. S využitím teorie komplexních systémů ukázali, že většina používaných finančních a ekonomických modelů je příliš jednoduchá na to, aby postihla probíhající procesy a vedly k podcenění zpětných vazeb a kaskádových krizových efektů, které později skutečně nastaly - povětšinou v souladu s jejich předpovědí.

O několik měsíců později by se celosvětový finanční systém zhroutil, kdyby mocnosti nenapumpovaly do bankovního systému dosud nevídané množství finančních prostředků. V šoku z ekonomického vývoje nebyli jen politici, ale i slovutní ekonomové. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman se ve sloupku v New York Times ptal, jak to, že to ekonomie nedokázala včas rozpoznat.

Ekonomie prý stojí na špatných základech

Behaviorální ekonomové jako George Akerlof a Robert Shiller vidí problém v předpokladu, že lidé se rozhodují racionálně. Podle nich je však potřeba vzít v potaz lidskou psychologii - náklonnost k neracionálnímu rozhodování, nechuť k riskování a stádní reflexy.

Ekonofyzici s takovými východisky souhlasí, ale zdůrazňují, že pilíře, na nichž staví hospodářské vědy, jsou od základu chybné. Napadají teze, že trhy jsou přirozeně stabilní a samoregulovatelné. Bubliny a kolapsy trhů naopak svědčí o jejich značné dynamice a nestabilitě. Pokud se nezmění struktura a vazby na finančních trzích, budou pro ně různé bubliny a nerovnováhy stejné jako zemětřesení, na které se nedá odpovídajícím způsobem reagovat.

Ekonomové podle fyziků a socio-ekonomů ztratili kontakt s empirickými daty a fakty v širokém měřítku. Ekonomové často pracují s reprezentativními agenty, což znamená, že například produkují modely na základě chování průměrné firmy a pomíjejí pestrost v rámci celého sektoru. Podle kritiků také zcela pomíjejí vazby mezi makro- a mikro- ekonomikou. Přesto z těchto modelů vychází rozhodování centrálních bank a vlád.

Vládní zásahy jsou často zdrojem nové nestability

Ekonofyzici v této souvislosti varují před politikou ekonomické optimalizace, která má pak často za následek jen zvyšování nestability celého systému. Zástupci nového oboru ekonofyziky se proto obrátili již v polovině března dopisem na známého finančníka George Sorose otevřeným dopisem ve kterém se, mimo jiné, uvádí: „Finanční krize vedla nejen k značným finančním ztrátám. Poškodila ekonomický systém jako celek natolik, že několik zemí čelí hrozbě bankrotu a ohrožen je vážně i celý společenský systém. Problémy, které pozorujeme, mohou být jen počátkem mnohem rozsáhlejší krize. Situace se může zcela vymknout kontrole a ohrozit sociální smír a kulturní výdobytky.“

Vývoj kolem zhroucení Řecka jejich slova naplňuje. Krize ohrožuje stabilitu celé eurozóny, eura jako měny i stabilitu Evropské unie. Protikrizová opatření v Řecku vedla k rozsáhlým nepokojům.

Ekonofyzikům se nyní popřává více sluchu a také peněz na vypracování víceoborového přístupu k analýze ekonomických krizí. Je ovšem otázkou nakolik se podaří budoucí krize nejen předpovídat, ale také jim předcházet tak, aby jejich dopad byl co nejmenší.