Známé úsloví říká, že proti gustu žádný dišputát. Ostatně i odborník, kterému přinesete vzorek vody ze studně na rozbor, ji před zahájením všech vědeckých postupů nejdřív prostě ochutná. Chuťové vjemy – zvlášť pro laika – mohou být ovšem velmi relativní. Jinak vám bude nejspíš chutnat doušek nabraný do dlaní z horské studánky po náročné tůře, jinak sklenka nedostatečně odtočené vody z kohoutku ve dvanáctém patře paneláku, kterou si natočíte jen proto, že v lednici není ani jedno pivo.

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Voda je jen jedna

Pokud si ještě částečně vybavíte školní učivo, zejména kapitolu o koloběhu vody v přírodě, pak víte, že voda na Zemi je stejně jen jedna. Jde tedy spíš o to, jak se pro lidské potřeby získává a jak se s ní na cestě ke spotřebiteli zachází. Určitě je také rozdíl mezi zásobováním sítě supermarketů a zásobováním miliónového města.

Místa původu balené i „kohoutkové“ vody jsou si překvapivě podobná. Pitná voda, kterou dodávají vodárenské společnosti, pochází zhruba z poloviny z podzemních zdrojů, dále jde o povrchovou vodu, která se v naprosté většině případů odebírá z chráněných vodárenských nádrží nebo horních toků řek, které nejsou znečištěné odpadními vodami. Okolo těchto jasně určených zdrojů jsou vyhlášena ochranná pásma a pro hospodaření a veškerou činnost jsou v nich uplatňována přísná pravidla.

Jak se hlídá kvalita, kde se o ní dovíte víc

Kvalita podzemní vody se sleduje monitorovacími vrty, u povrchové vody se sledují rizikové přítoky a profily přehradních nádrží. Monitoruje se i kvalita vody v okolí, nikoli jen v místě, kde se surová voda čerpá.

Na webových stránkách vodárenských společností je zveřejněn podrobný rozbor pitné vody, každý měsíc se tu objevují aktuální výsledky rozborů ukazatelů, které spotřebitele zajímají. Ročně se například v Praze provede na 80 000 analýz u 9000 vzorků vody.

Většina provozovatelů vodovodů využívá i tzv. biologickou indikaci toxicity vody - vodu testuje pomocí pstruha duhového v období od plůdku do jednoho roku života, kdy je pstruh nejcitlivější na přítomnost cizorodých látek.

Olovo už v pitné vodě prakticky nenajdete

Co ale udělají s kvalitou pitné vody domovní rozvody? Mohou se z nich nebezpečné látky jako je například olovo? Odborníci uvádějí, že olovo se jako materiál pro vnitřní vodovod nebo přípojky používalo před více než dvaceti lety. Dnes jsou tyto trubky, pokud už nebyly vyměněny, většinou zaneseny vápennými usazeninami a voda do styku s olovem nepřichází. Konkrétně dosahuje např. v Praze v dlouhodobém průměru jen 0, 0005 mg na jeden litr vody, přičemž hygienický limit je 0, 025 mg/l .

Jak se zbavit příchuti chlóru

Dobře, ale co chuť chlóru, který se do „kohoutkové“ vody přidává? Vodárenští odborníci vás nejdřív upozorní, že se to děje ve velmi malých dávkách, konkrétně jde o 1 kapku chlóru na 1000 litrů vody, což odpovídá obsahu pěti van. Mimo záznam dodají, že s největší pravděpodobností je váš chuťový vjem způsoben spíš autosugescí.

Dále připomenou, že chlór je potravinový konzervátor, který garantuje bezvadnou bakteriologickou kvalitu vody. A pokud se ho chcete úplně zbavit, nechejte vodu před konzumací chvilku odstát nebo do ní přidejte pár kapek citrónové šťávy.