Během embryonálního vývoje má pupík, přesněji pupeční šňůra, doslova životní roli. Tudy z těla matky získává plod veškerou výživu, tudy do něj proudí okysličená krev. Už při porodu ale působí občas komplikace, protože dítě se do pupeční šňůry může zamotat a přiškrtit. Když už je človíček na světě, musí se šňůra odstranit a pahýlek zavázat. Z toho pak vznikne pupík.

„Domnívám se, že pupík spolu s okolní pokožkou by měl být chápán jako znamení osobních schopností,“ navrhl v jednom loňském čísle odborného časopisu FASEB Journal finský lékař Aki Sinkkonen, podle nějž si tato oblast zaslouží víc než jen kosmetickou pozornost.

Symetrie + tvar + pozice = reprodukční potenciál

„Podle mne je možné z míry symetrie, tvaru a pozice pupíku odvodit reprodukční potenciál plodných žen, a to včetně rizika genetických nemocí a abnormalit, přenosných z matky na dítě,“ tvrdí Sinkkonen. Podle finského odborníka je nepochybně možné z této jizvy na matčině těle odvodit její rozmnožovací schopnost.

Své přesvědčení ovšem opírá o jediný fakt: je to nápadný tělesný signál a příroda nám ho nenechala pro nic za nic. Proto navrhuje, aby se věda na tuto zdánlivě nepodstatnou součást našeho těla zaměřila pozorněji.

Odhalit nebo neodhalit?

Pupík – u žen, ten mužský je prý nezajímavý – je společensky citlivým prvkem. Teď sice móda velí ukazovat ho, ale ještě před několika desetiletími jeho odhalení jinde než v plavkách bylo nepřípustné. Taková intimita byla dovolena jen v partnerských vztazích.

Sinkkonen z blíže nespecifikovaných studií dokonce vyčetl, jaký je ideální, respektive nejoceňovanější tvar: písmeno té. Pupík na bříšku ženy má prý mít vertikální tvar, v horní části mírně překrytý horizontálním záhybem. Nemá vystupovat, ale nemá být ani utopen v hluboké díře.

Že takový nemáte? Podle Sinkkonena není důvod k panice, prý zná spoustu krásných žen, které jsou přesvědčeny, že jejich pupík je odpuzující. „Žádné obavy, nikdo kromě Angeliny Jolie není dokonalý,“ napsal v závěru své studie.