U severního pólu byl led zjištěn ve více než 40 kráterech o průměru dva až patnáct kilometrů. Podle NASA musí být vrstva ledu silná několik metrů, jinak by ji indická sonda na základě analýzy elektromagnetické radiace vyzařovaná minerály nemohla zaregistrovat.

Podle Paula Spudise z Měsíčního a planetárního institutu v Houstonu, je v těchto impaktních kráterech nejméně 600 miliónů tun ledu. Uvedl to na 41. měsíční a planetární vědecké konferenci v Houstonu.

Led v nich zůstává, protože se dovnitř nikdy nedostane sluneční světlo. Podle Spudise tam panuje teplota 25 Kelvinů, což je méně než na povrchu Pluta. Z tohoto důvodu zůstává led stabilní. „Je to většinou čistý led a může ležet jen několik desítek centimetrů pod vrstvou suchého regolitu,“ vysvětluje Spudis.

NASA ale na základě jiného experimentu provedeného u jižního pólu uvádí, že běžný led se mísí se suchým leden, tedy se zmrzlým oxidem uhličitým. Při experimentu se raketa trefila do jednoho z kráterů u jižního pólu, což vedlo k rozpuštění ledu na vodu a vodní páru. [celá zpráva]

Z posledních výzkumů plyne, že na Měsíci je značné množství ledu. [celá zpráva]

Ke vzniku vody podle vědců přispívá i sluneční vítr, který spouští chemickou reakci mezi molekulami kyslíku a vodíku, přičemž vzniká voda nebo jednodušší molekuly hydroxylu (OH). Je možné že se voda postupně dostává z teplejších míst do věčně zastíněných kráterů u pólů.

Dalším zdroje vody mohou být komety a asteroidy, které na povrch Luny dopadly během miliónů let. Ty také přinášejí velké množství uhlovodíků.