Vědci jsou lidé hloubaví a tak jim vrtalo hlavou, proč po takovéto hostině samičky nechávají poměrně velké zbytky, zatímco na mouše nebo cvrčkovi si pochutnají tak, že nezbude skoro nic. Entomologové ze zoologického ústavu Miamské univerzity v Ohiu zjistili, že samičky žerou samečky jen z hladu, jinak jim nechutnají. Studie vyšla v prosincovém vydání magazínu Oecologia.

Kanibalistické chování vzrušuje biology už svou podstatou, ale je těžko vysvětlitelné. Požírání jedinců vlastního druhu se objevuje u celé řady druhů, jak u bezobratlých, tak u obratlovců, a to během všech životních etap. Matky požírají své potomky, sourozenci se žerou navzájem, rodiče si pochutnávají na vlastních vajíčkách, staří žerou mladé a konečně samičky žerou po rozmnožovacím aktu své partnery.

U některých druhů je kanibalismus poměrně častý a má zásadní vliv na chování jedinců, na jejich morfologii (stavbu těla) i populační dynamiku. Hlubší poznání kanibalismu tak může vrhnout jasnější světlo na význam tohoto chovní v evoluci, regulaci populací i změny potravního řetězce.

Vraždy bez jasného motivu

Kanibalismus bývá vysvětlován několika hypotézami. Nejčastěji je uváděna jeho role při snižování konkurenčního tlaku (snaha zajistit si vlastní území jen pro sebe), jindy se objasňuje jako projev chybné identifikace jedince (záměna jedince za útočníka či potravu), nejrozšířenější názor vychází z předpokladu získání vysoce kvalitní potravy (vlastní druh by logicky měl obsahovat ideální kombinaci potřebných živin).

Jenže jak Shawn Wilder a Ann Rypstrová zjistili, nejčastější vysvětlení kanibalismu má závažnou trhlinu. Zkoumali kanibalistické chování běžného amerického pavouka Hogna helluo z rodu i u nás běžných slíďáků z pohledu využití kořisti - obsahu zkonzumovaných tuků a bílkovin.

Draví slíďáci žijí v zemědělských oblastech v trávě. Nestaví sítě, potravu – cvrčky a další drobný hmyz – loví útokem ze zálohy. Dožívají se asi dvou let. Samičky v jednom ze tří případů při kopulaci svého partnera usmrtí a sežerou.

V prostorném laboratorním insektáriu vědci chovali několik slíďáků obou pohlaví. Krmili je nymfami a dospělci domácích cvrčků. Opakovaně prováděli analýzu zbylých živin ve zbytkových tělech spotřebované potravy a porovnávali ji s tím, co samičky nechaly ze svých zkonzumovaných partnerů po páření.

Cvrčci jsou výživnější

Zatímco z cvrčků pavoučí samičky spotřebovaly až 72 procent biomasy cvrčků, ze samečků přijaly jen polovinu – 51 procent. Tělo pavouka obsahuje víc proteinů než tělo cvrčka, takže samičky, i když sežerou menší podíl z těla vlastních samečků než ze cvrčků, získají téměř stejné množství proteinu – ze samečků je to 47 procent, ze cvrčků 67 procent. Cvrčci jsou ale asi pětkrát tučnější než pavouci (jejich tělo obsahuje 20 procent tuku, pavoučí jen pět), takže ze cvrčků byl příjem této skupiny živin mnohem vyšší. Lipidy (tuky) jsou nezbytným stavebním kamenem pro (nejen) pavoučí vajíčka, samičky tedy samečky nepožírají proto, aby díky takto získaným živinám měly větší šanci na snesení více a kvalitnějších vajíček. Na to jsou lepší cvrčci.

„Předchozí výsledky ukázaly, že samičky k produkci vajíček potřebují velké množství tuků, ale v tělech samečků jich mnoho není,“ napsali Wilder a Rypstrová. „Vlastní samečci jsou tedy pro samičky nedostatečně vyváženou potravou, méně vhodnou než například cvrčci.“ Experimenty vědcům potvrdily, že samičkám samečkové příliš nechutnají: bezprostředně poté, co samička opovrhla sežráním mrtvého samečka, se hladově vrhla na předloženou mrtvolku cvrčka.

Kanibalem z hladu

„Je to překvapivé zjištění, protože je v rozporu s uznávanou hypotézou, že kanibalismus má své příčiny ve snaze získat potřebné živiny,“ přiznali autoři. „Naopak, naše výzkumy ukázaly, že tato motivace sexuálního kanibalismu u pavouků je zpochybnitelná a lze ji připustit jen v situaci, kdy není k dispozici jiná, kvalitnější potrava.

Lov je totiž pro pavouky namáhavou a riskantní záležitostí. „Riskují zranění a musí vydat energii k útoku a zdolání kořisti, vytvořit vlákno na její spoutání a trávicí enzymy. Samo trávení potravy je časově náročné,“ připomíná článek. Pro samičku se tak lov nutričně omezené kořisti nevyplácí, pokud k tomu není donucena hladem.