Do výčtu bohatství jednotlivých národů by podle Dasgupty měly být zahrnuty i vodní zdroje, rybolovné oblasti, lesy a také stav atmosféry. V současnosti tomu tak není a HDP vyjadřuje jen celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období na určitém území.

Dasgupta poukazuje na to, že především v případě rozvojových zemí HDP zakrývá skutečnost, že z pohledu udržitelnosti ekonomického rozvoje tyto národy chudnou. Jejich HDP sice od 70. let minulého století rostlo, nicméně do toho nebyly započteny škody způsobené ekosystémům těchto zemí.

„Adam Smith nepsal o HDP národů, ale psal o Bohatství národů,“ odvolával se profesor Dasgupta na autora bible moderní ekonomie z 18. století. Podle něj je ke správnému určení, zda je ta či ona země schopná udržitelného rozvoje potřeba započítat všechny změny, které ve sledovaném časovém rozmezí proběhnou - pokud jde o její bohatství a populaci.

Dasgupta ve své nově vydané práci upozorňuje, že ekonomiky dvacátého století byly naprosto bezpříkladně odtrženy od enviromentálních věd. Vznikl tak zavádějící obraz hospodaření. Příroda se pohybuje kdesi v pozadí jako zdroj surovin. Mluví se podle něj o růstu ekonomik, ale už ne o tom, na čem ty ekonomiky rostou.

Příroda se podle něj z pohledu ekonomů stala jakousi neměnnou a nezničitelnou konstantou v rovnici produkce. Dasgupta proto zdůrazňuje, že přírodní zdroje jsou rovněž kapitálem, který může být vyčerpán, nenávratně spotřebován, což dozajista nakonec HDP ovlivní.