Deprese leží v oblasti asi 2000 kilometrů dlouhé rokliny Ares Valllis u rovníku. Mají v průměru asi 20 kilometrů. Dříve se předpokládalo, že je utvořily propady povrchu, když z něj před čtyřmi miliardami let vysublimoval led.

Snímky pořízené MRO ale ukazují, že k propadlinám vedou kanály, které mohly být vytvořeny jedině tekoucí vodou. Vzhledem ke stáří kráterů v oblasti vědci dospěli k závěru, že se vytvořily v hesperiánské epoše před třemi miliardami let, voda tedy byla na povrchu Marsu i později, než se dosud předpokládalo.

Londýnský vědec Sanjeed Gupta to okomentoval slovy: „Vzrušující na tom je, že se to stalo v době, kdy se myslelo, že Mas byl studený a suchý a voda na povrchu nebyla stabilní.“

Podle vědců tedy Mars v té době prodělal několik krátkých epoch oteplení, jež mohlo být způsobeno sopečnou činností, nárazy meteoritů nebo posunem oběžné dráhy. Toto oteplení mohlo vést jak k rozpuštění ledu, tak ke vzniku atmosférického tlaku nutného k udržení tekuté vody na povrchu.

„Nerozumíme této přechodové epoše, máme pro ni rozdílné hypotézy. Možná lokální podmínky vytvořily v atmosféře skleníkový efekt, který umožnil existenci těchto jezer,“ uvedl Gupta a dodal: „Nevíme, jak dlouho existovala, ale vzrušující je, že bezpochyby vidíme důkaz existence tekuté vody.“

Podle něj jezera plnila a voda dokonce přetékala z vyšších poloh do nižších, což vedlo ke vzniku kanálů a řečišť. „To vytváří jiné prostředí, další místo, kde mohl být fosilní mikrobiální život,“ uvedl Gupta na závěr.