Údaje poskytla mise NASA nazvaná TIMED, která měřila teploty ve výškách od 100 kilometrů nad zemským povrchem. "Ukázalo se, že jedenáctiletý sluneční cyklus ovlivňuje atmosféru dramaticky," uvedl Stan Solomon z amerického Národního centra pro výzkum atmosféry.

Vědci přitom mohli měřit nejen vliv dopadající sluneční energie, ale ověřit i předpovědi, že emise oxidu uhličitého v atmosféře pomáhají prohlubovat ochlazování svrchní vrstvy atmosféry. Protože skleníkové plyny se tím, jak zadržují více sluneční energie v povrchové vrstvě atmosféry, podílejí  podle vědců i na ochlazování svrchní vrstvy atmosféry.

Měření od posledního slunečního maxima

Mise TIMED začala v roce 2001, aby pomohla vytvořit přesnější obraz stavu vnějších vrstev atmosféry. Mimo jiné měřila množství dopadající sluneční energie, množství pohlcené atmosférou a množství vyzářené nazpět do vesmíru.

V uplynulých letech poklesla sluneční aktivita na minimum (poslední sluneční maximum bylo v roce 2002). V uplynulé fázi Slunce vyzařovalo méně energie. Dopadající UV vlny absorbují částice atmosféry a ve formě infračerveného záření je vyzařují zpět.

Rozdíl teplot se mění, ale ve výšce 300 kilometrů nad zemským povrchem je kolem 427 stupňů Celsia během solárního minima a 927 stupňů Celsia během solárního maxima. Přestože jde o vysoké teploty - horko tam není, protože molekuly jsou příliš vzdálené.

S teplotou se mění hustota atmosféry

A přestože rozdíl v teplotě oproti běžnému solárnímu minimu představoval jen několik stupňů, mělo to podle odborníků velký dopad na hustotu ve svrchní atmosféře. Podobně může o pár stupňů ovlivnit svrchní atmosféru i zvyšování skleníkových plynů v atmosféře.

Měnící se teplota vede ke snižování nebo zvyšování hustoty atmosféry a posouvání jejích hranic, což může ovlivnit i oběžné dráhy satelitů a jejich životnost.