Apokalyptická záplava, která se odehrála před více než pěti milióny zanechala po sobě jizvy, které jsou dodnes patrné na mořském dně. Oblast Středozemního moře byla před touto katastrofou téměř úplně suchá (během období dlouhého až 400 000 let) a zdejší nížiny ležely 1,5 až 2,7 kilometru pod úrovní dnešní hladiny moře.  Zhroucení hřebene pod vlivem tektonických posuvů a tlakem vody Atlantiku se začal vytvářet kanál, který se stal Gibraltarským průlivem.

Tým vedený geofyzikem Danielem Garcia-Castellanosem z Barcelony provedl analýzu půdních sond v oblasti Středomoří a postupně vytvořil počítačový model záplavy, která dala vzniknout Středozemnímu moři.

Z něj vyplynulo, že voda z Atlantiku proudila do oblasti Středozemí nejprve velmi pomalu několik tisíc let. Pak se však val prolomil a náhlá povodeň napustila 90 % procent současného objemu Středozemního moře během poměrně krátkého časového období, které se odhaduje na několik měsíců, nebo nanejvýš dva roky. Voda z oceánu proudila do budoucího moře asi 200km dlouhým kanálem a každou sekundu přiteklo přibližně 100 miliónů kubických metrů. Středozemní moře obsahuje v současnosti asi čtyři milióny kilometrů krychlových vody.