Článek
Z třídního klauna se stal studentem oboru pantomima a výrazové divadlo na Ježkově konzervatoři, po absolutoriu zdomácněl nejprve na českých i zahraničních jevištích, později na televizních obrazovkách.
Jeho nejoblíbenějším obecenstvem jsou děti, předškoláci i školáci, jeho nejnovější projekt určený dětem se jmenuje Up.Paráda. Vysílá jej digitální Public TV, k vidění je také na YouTube. Pořad je určený dětem od tří do dvanácti let. „Na Up.Parádu se dívají i dospělí, baví je to stejně jako ty menší, takže ve scénáři na ně musím myslet,“ říká Upír.
Neměla by být kvalitní zábava pro děti spíš doménou veřejnoprávní televize?
S projektem nového pořadu pro děti jsem Českou televizi oslovil. Nechtěli ho, protože jsem pro ně byl „tváří Novy“. Přitom se mne předtím ČT zbavila s argumentem, že Studio kamarád a další pořady, které jsme dělali, jsou příliš sledované, a tudíž komerční. Oslovil jsem tedy soukromou televizi a dohodli jsme se.
Pořad ale připravuji ve vlastní produkci, musím tedy sám shánět peníze na jeho výrobu. První díly jsem financoval z vlastních peněz, na dalších už se budou podílet partneři. Sám si dělám i dramaturga, sám si píšu scénáře a sám režíruji.
O čem Up.Paráda je?
Pro děti odehrajeme nejméně stovku představení ročně, vím, jak a na co reagují, jaká mají přání. Vím, jak je těžké hodinu udržet pozornost celých rodin, kde je nejmladší divák tříletý. Některé fóry musejí být pro ty nejmenší, jiné pro dvanáctileté a pár jich musí směřovat i k rodičům.
Z těchhle zkušeností jsem vycházel. Pořad je ale hlavně interaktivní, to znamená, že děti v něm samy aktivně vystupují, dostanou příležitost ukázat, co umějí. Na vlastních dcerách vidím, že děti jsou talentované, často jim ale chybí motivace. Ta starší se třeba učí hrát na klavír, nebavilo ji to ale do té doby, než jsem ji pozval do Up.parády.
Na vlastních internetových stránkách se označujete za komika, herce, zpěváka, spíkra, spisovatele, scenáristu, textaře a dramaturga. Nejste alergický na zažité označení bavič?
Ale já jsem vždycky byl hlavně bavič. Dokonce jsem tohle pojmenování pro sebe začal používat jako první v tehdejším Československu už někdy v 80. letech. Hrozně jsem tím štval pana Horníčka, který ten termín neuznával.
Přistupoval jste jako bavič i k psaní svých jedenácti knížek?
Až na jednu výjimku ano. Vážně pojatá je jen kniha o mém rodném Rakovníku.