Erin Mentuchová a její skupina z Torontské univerzity se zaměřili na 88 galaxií, které jsou tak daleko, že světlo, které nyní pozorujeme pochází z doby, kdy dosahovaly jen poloviny či dokonce čtvrtiny svého věku. To je tak daleko, že není možné rozpoznat jednotlivé hvězdy.

Výzkumníci studovali vlnové délky světla, které galaxie vysílají. Zaznamenali krátké vlny pocházející od planet a dlouhé vlny značící mezihvězdný prach. Nečekali ale, že objeví světlo s vlnovou délkou mezi těmito dvěma hodnotami. Těleso, které takové světlo vysílá, je podle nich příliš horké na to, aby to byl prach, a příliš chladné, aby to byla hvězda.

Podle týmu Mentuchové jsou pravděpodobnými zdroji vířící disky prachových částic a plynů, které se slučují v solární systémy. „Je to nejpřekvapivější výsledek, ke kterému jsem se kdy dopracoval,“ uvedl jeden z členů skupiny Roberto Abraham. Dodal, že objev by mohl pomoci osvětlit, zda se v souvislosti se stárnutím vesmíru nemění poměr vznikajících planetárních formací.