Dlouho se soudilo, že každoroční stěhování atraktivních oranžovočerných monarchů na vzdálenost až sedmi tisíc kilometrů je v říši hmyzu nejdelší. Rekord má ale háček. Přeletové trasy jsou natolik dlouhé, že dva měsíce života, které jsou dospělým motýlům vyměřeny, na to nestačí.

STŘEDA: Motýli v Mexiku

Skupina monarchů stěhovavých (Danaus plexippus) na své cestě z USA do Mexika

FOTO: ČTK/AP

Stěhování začne jedna generace, ale dokončí až čtvrtá. Teprve motýli, kteří se vylíhnou v pozdním létě, urazí celou zpáteční trasu až do vzdálených zimovišť, ale jen za cenu sexuálního půstu. K rozmnožování se vrátí zase až na jaře před začátkem nové migrace. Rekordní trasu tedy překonává druh, ne jedinec.

Teď se ale objevil vyzyvatel. Na rekordní dolet si činí nárok vážka Pantala flavescens, běžná na celé jižní polokouli.

 

Nikdo neví, odkud se vážky na Maledivách berou Charles Anderson, biolog

Biolog Charles Anderson, působící ve Středisku oceánského výzkumu na Maledivách, v červenci publikoval v časopise Journal of Tropical Ecology převratné údaje. Tvrdí, že hejna vážek se stěhují na vzdálenost kolem 15 tisíc kilometrů a dokonce přitom překonávají stovky kilometrů přes oceán.

„Nikdo, koho jsem se ptal, nevěděl, odkud se tu vážky berou,“ popsal Anderson začátky svého bádání před dvaceti lety, když hledal vysvětlení, co dělají miliónová hejna vážek na korálovém souostroví. Na Maledivách totiž nenajdou své životní prostředí – mokřiny a jezírka se sladkou vodou.

Vážky jsou poslové monzunů

Biolog porovnával časové vztahy mezi migrací vážek v Indii a v západní Africe, přílety a odlety hejn na Maledivách. K dispozici měl síť spolupracovníků napříč souostrovím, rozkládajícím se v sedm set kilometrů dlouhém pásu východně od Indie, i zprávy z lodí.

Vážky na objevují na ostrovech ve vlnách od začátku října, zdrží se nanejvýš dva týdny a odletí. Koncem prosince zmizí poslední. Na indické pevnině přitom vážky nejvíc migrují v září. Na východě Afriky se objevují masivní hejna v prosinci a v lednu. Druhá vlna stěhování probíhá ve všech oblastech o půl roku později.

„Jsou to poslové monzunu,“ říká se o vážkách na Maledivách. Tahle souvislost ho pak navedla na myšlenku, které se zpočátku zdráhal uvěřit. Vážky k přeletům využívají pravidelné proudění větrů nad Indickým oceánem, tzv. intertropický konvergenční systém. Ten ale zasahuje do výšek tisíce metrů.

Otázky zůstávají

„Je to omračující, vážky urazí na své trase mezi Indií a Afrikou tam a zpátky 14 až 16 tisíc kilometrů a přitom ještě musejí překonávat téměř tisíc kilometrů dlouhé úseky nad oceánem,“ připouští. Stejně jako monarchové i vážky potřebují k překonání celé trasy čtyři generace. Na zastávkách v Indii a v Africe využívají sezónní klima – deště, po nichž se vytvoří dostatek vodních ploch, kde jsou doma.

Monarchové se při migraci řídí sluncem a k orientaci používají receptory na tykadlech, jejichž signály jsou předávány do „tělesných hodin“ v mozku, jak ukázal výzkum Massachusettské univerzity, publikovaný v zářijovém čísle Science.

Čím se řídí vážky, jejichž tykadla jsou mnohem kratší, je zatím neznámé, je však pravděpodobné, že půjde o podobný mechanismus.
Stále je tu ale záhada, uznává Anderson v článku. Co dělají vážky na Maledivách, když se tam nenajde kousek břehu rybníka?