Článek
Objev mimo jiné ukazuje, jak se teprve postupně skládá mozaika poznání o procesech v přírodě. V tomto případě kyselé deště paradoxně napomáhají množení planktonu, který je základnou bohatého potravního řetězce. Limitujícím faktorem pro jeho množení je obsah železa.
Jeho obsah zvyšují právě kyselé deště, které rozmělňují větší částice železa na nanočástice jemného prachu, který se dostává i do vyšších vrstev atmosféry. Prach usnadňuje formování kapek a srážkových systémů. Deštěm se pak prachové nanočástice vrací zpět k zemskému povrchu respektive hladině oceánu. Touto cestou se do moře dostává i železo vhodné pro plankton.
Nanočástice železa pohlcují i CO2
Není to přitom jediný pozitivní účinek kyselého deště. Zvyšováním objemu železných nanočástic se zvyšuje i schopnost oceánu bohatého na plankton pohlcovat hlavní skleníkový plyn - oxid uhličitý - z atmosféry.
Hlavní autor nové studie Zongbo Shi tak upozorňuje, že země s rozsáhlou průmyslovou výrobou mohou životnímu prostředí nejen škodit, ale naopak přispět k tlumení globálního oteplování.
"Tento proces probíhá při formování mračen na celém světě, ale zajímavý důsledek to má v případě oceánů. Skutečnost, že kyselé deště jsou zdrojem biologicky využitelného železa, byla dosud neznámá," zdůraznil spoluautor studie profesor Michael Krom.
Vědci nejprve simulovali chemické procesy v laboratoři a následně porovnávali výsledky se vzorky odebranými v přírodě. Shodné, odpovídající výsledky jim pak potvrdily účinky kyselého deště.