Nejprve se vědcům podařilo určit hormonální receptor (bílkovinu, která na sebe váže určité molekuly a spouští buněčnou odezvu), který měli před 400 milióny let první obratlovci. Následně zrekonstruovali jeho vývoj, kterým zkoumaný protein prošel během evoluce k dnešním obratlovcům, včetně člověka.

 

Současná verze života na Zemi možná není ani ideální ani jediná možná. profesor Joe Thornton

Zjistili, že během poměrně krátkého času se objevilo pět náhodných mutací, které vyvolaly významné modifikace ve struktuře této bílkoviny. Na základě těchto zjištění se pokusili zpětným postupem z dnešního proteinu získat fungující protein pravěkých předchůdců - pokusili se otočit hodinami o milióny let a vrátit evoluci. Neuspěli.

 „Objev evolučního pálení mostů znamená, že současná verze života na Zemi možná není ani ideální ani jediná možná,“ uvedl profesor Joe Thornton, který výzkumný tým vedl.

Vývoj se nedá jednoduše naprogramovat

Vědci zkoumali vývoj glukokortikoidního receptoru (GR) který na sebe váže hormon kortisol a reguluje reakci organismu na vypjaté situace a souvisí s fungováním imunitního systému, metabolismu i chování organismu u lidí a dalších obratlovců.

Thorntonův tým ukázal, že se GR vyvinul přibližně před 400 milióny let z jiného proteinu, který byl citlivý na hladinu aldosteronu. Identifikovali sedm mutací, které vedly k vyvinutí receptoru orientovaného na kortizol. Zpětná manipulace DNA však skončila neúspěchem.

„Očekávali jsme, že získáme smíšený receptor, jako byl předchůdce GR, ale výsledkem byl naprosto nefunkční protein,“ Thornton.

Ukázalo se, že jednotlivé mutace neovlivnily ani tak samotný protein, ale vytvořily unikátní prostředí ve kterém se vyvinul. Obrátit evoluci v tomto jednotlivém případě by pak vyžadovalo vytvořit jiné zcela specifické mutace zcela jiného charakteru. Možnost, že by se podařilo obrátit evoluci v celém komplikovaném organismu je prakticky nepředstavitelná.

Výzkum potvrzuje takzvaný Dollův princip ireverzibility. Ten říká, že složitý orgán, který byl již jednou ztracen, se neobnovuje v původní podob. Důkazem jsou mořské želvy. jejich předchůdci žily u pobřeží a měly pevný krunýř. Když se vydali do oceánu, těžkého krunýře se zbavily. Při návratu k pobřeží ho opět začaly potřebovat a tak se jim vyvinul nový, ovšem nad rudimentem původního. Současné mořské želvy, jimž by těžký krunýř vadil mají dna sebou dva jeho rudimenty.