Ve Zlíně žil v té době švec František Bartoš, měl ušitých několik párů vysokých bot, které by rád prodal, ale nedařilo se mu. Dal se s ním do řeči Josef Brázdil z Mysločovic, který mu navrhl, aby s ním šel přes Hostišovou do Mysločovic, tamní Hanáci si prý jeho boty určitě koupí.

Vzali každý několik párů bot a vydali se na cestu. Když se blížili k Hostišové lesním údolím zvaným Jamíky, míjeli hromady metrových polen. Brázdil si jedno poleno přehodil přes rameno a když se ho Bartoš ptal na co ho bere, řekl že poleno habrové bude dobré jako cep na mlácení obilí.

Pokračovali v cestě a v tom Brázdil zezadu několikrát udeřil Bartoše polenem do hlavy, až klesl mrtvý k zemi. Potom jej přikryl větvemi, sebral všechny boty a pokračoval v cestě na Hostišovou. Tam se pokusil část lupu prodat a v podvečer došel až domů do Mysločovic.

V tu dobu šel stejnou cestou ze Zlína do služby na Hostišovou pacholek Vitásek. Na sněhu uviděl krev a v nedaleké jámě pod větvemi našel i mrtvé Bartošovo tělo. Rychle běžel na Hostišovou a s pomocí několika chlapů donesli nebožtíka na krátkém žebři do vsi.

Z vraždy byl hned podezřelý Josef Brázdil a tak se několik mužů za ním vydalo do Mysločovic a několik jich šlo čin nahlásit zlínskému purkmistrovi. Brázdil se před nimi pokusil utéct, ale zadrželi ho a po chvíli se i přiznal.

Při pohřbu Bartoše musel jít před jeho rakví a na rameni nést vražedné poleno. Byl odsouzený k dvaceti letům žaláře. Vdova Anna Bartošová se po dvou letech znovu vdala za zlínského obuvníka Antonína Baťu a 3. dubna roku 1876 se jim narodil syn Tomáš Baťa, zakladatel budoucího obuvnického impéria.

František Bartoš tak tedy svou obětí nepřímo přispěl k obrovskému rozmachu Zlína a firmy Baťa po celém světě.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.