Děj trochu temného a záhadného příběhu popisuje dramaturgyně Markéta Špetíková. „Myslím, že je to především příběh s potenciálem katarze. V Kříži u potoka se dějí i velmi kruté věci – ona Józa, která rod Potockých proklela, byla hluboce zamilovaná do Mikeše Potockého, ale byla jeho lstí přinucena vzít si jeho bratra Franíka. Ale tato neštěstí se v Kříži u potoka vždy dějí tak, že je můžeme spoluprožívat, což je velmi očistné,” říká.

Dramatizaci románu speciálně pro Slovácké divadlo vytvořila česká dramatička Lenka Lagronová. Autorkou originální výpravy je Eva Jiřikovská. „Zvýrazňuje v ní některé motivy dramatizace Lenky Lagronové. Nehrajeme na 19. století. V jejích návrzích kostýmů je zřejmá inspirace severem, ozvuky venkova, stylem oblékání Patti Smith, ve scéně pak také výtvarným viděním Ester Krumbachové,” doplnila Markéta Špetíková.

Milostné drama z hlubokých úbočí hor se souborem připravuje režisér Martin Františák, který v roce 2013 přivedl na jeviště Slováckého divadla úspěšnou Noru Henrika Ibsena s Terezou Novotnou v titulní roli. „Kříž u potoka je zadumaný příběh. Dost temný, ale má v sobě smíření. A k tomu se musíme prokopat přes všechny vrstvy předlohy. Kříž to je vždycky. Někdy zlatý a jindy bukový u cesty či u potoka. Ty prosté jsou nejzáhadnější,” uvedl Martin Františák.

Hudbu složil Nikos Engonidis, jenž ve Slováckém divadle s Martinem Františákem spolupracoval už na inscenaci Nora. Na pohybové složce inscenace se podílí Pavol Seriš, výborný herec, performer a mim.

Zlínská rodačka Drahomíra Hofmanová pochází z umělecké rodiny, i její maminka byla ochotnickou herečkou, tatínek známý výtvarník Karel Hofman. V dětství chtěla být tanečnicí, ale nakonec ze zdravotních důvodů zvítězilo herectví a výtvarné umění. Na uměleckoprůmyslové škole vystudovala kamenosochařství, na brněnské Janáčkově akademii múzických umění pak herectví.

Po absolutoriu školy hrála nejprve šest let v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde v té době působil například i známý český divadelní a filmový herec a režisér Jan Kačer. Po svém druhém sňatku s divadelním režisérem Pavlem Hradilem odešla do Brna, kde už zakotvila natrvalo. Od roku 1973 byla členkou souboru činohry Národního divadla v Brně.

Mezi její snad vůbec nejznámější filmové role patří hned ta první v legendárním snímku režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci z roku 1968. O dva roky později si zahrála hlavní roli ve snímku Kateřina a její děti. Více hereckých příležitostí než film jí poskytla brněnská a ostravské televize, kde si zahrála hned v několika televizních inscenacích a pohádkách.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.