V desátém století na německém území vládl Heinrich I., krutovládce, jehož heslem bylo: „Mit Morden und Brennen das Land verwüstet“ (vraždou a ohněm zničit zem).   Údajně ovládal síly temné magie a vedl vojska proti všem národům v okolí, především Slovanům. Devastoval vše a je možné, že po tisíci letech byly o Heinrichovi nalezeny artefakty, které našli nacističtí okultisté a rozhodli se mocného krutovládce oživit, aby jim pomohl dobýt svět.

Heinrich I. s českým králem Václavem uzavřel mírovou dohodu. Následníkem tyranského vládce byl jeho syn Ota I., jehož ambice byly stejné jako jeho otce. Ve službách měl markraběte Gera, specialistu na vedení boje proti Slovanům.  

Ten hledal způsob, jak si Slovany podrobit s pomocí lsti. Vzbudil důvěru kmenových náčelníků svou vstřícností a početnými dary. Pozval předních třicet knížat do svého sídla na velkolepou hostinu, kde víno teklo proudem, potom je nechal zpité povraždit. Slovany tragédie nezlomila a nezlomil je ani hitlerovský režim, jsou stále věřícími Lužickými Srby, menšina v Německu se svými právy.

Historii Lužických Srbů zobrazují sbírky Srbského muzea na hradě Ortenburg v Budyšíne. Vznik muzea provázely četné problémy od myšlenky Arnošta Muka, srbského obroditele, z roku 1856 až do dnešní podoby od roku 1974. Maćica Serbska byla vědecká společnost Lužických Srbů, která měla historickou sekci a po deseti létech její existence Muka uskutečňuje první kroky k založení muzea. Lužičtí obroditelé shromažďují písemné a jiné archeologické památky, současně se tvoří sbírky řemeslných výrobků.

Významnou částí sbírek je umělecká tvorba, k níž přispěl významně i český malíř a hudebník Ludvík Kuba. Jeho šedesát obrazů z Lužice z přelomu devatenáctého a dvacátého století spolu se sbírkou písní a lidové muziky činí z Kuby spolutvůrce muzea. Malíř nebyl jediným, kdo v Lužici působil. Vztahy Čechů a Lužických Srbů zachycuje muzeum od doby Velkomoravské říše. Dokumenty z minulého století ukazují na těsné přátelství obou národů jak v dobách církevních nesvárů, tak mezi válkami i po nich.

Významnou součástí sbírek je prezentace krojů a předmětů ze života venkovského lidu. S tím se také snoubí expozice hudebních nástrojů, jejichž typickým představitelem jsou dudy. Velmi často připomínají včetně krojů Moravské Slovácko, kde zvláště křesťanská populace udržuje bohaté kontakty. Nezapomenutelným dojmem působí bohatá expozice malovaných vajíček s podobnými jihomoravskými motivy.

Lužicko srbské muzeum je důstojným reprezentantem srbského lidu, který neustále usiluje o zachování tradic a především jazyka. V Budyšíně je mimo centrum spolku Domowina i sídlo médií, nakladatelství, divadlo a škola. Druhým „muzeem“ je lužicko-srbský sklad krojů – Trachtenfundus V Rosenthalu. V okolí Budyšína křesťané udržují četné zvyky, nosí kroje a intenzívně rozvíjejí společenský život.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.