Ve vesnicích Lužického Srbska, ale i ve městech, kde mají předzahrádky, zdobí ovocné stromky a keře barevnými skořápkami vajíček. K lidové zábavě bez rozdílu vyznání patří koulení vajíček ze svahu za výkřiků - „vejce, vejce“. Koulet se může nejen natvrdo vařené vejce, ale i koláče. Zvyk se udržuje v okolí Bautzenu. Rozšířenější zábavou je hledání velikonočních vajíček, zajíčků a slepiček. Na louce, kde jsou sladkosti ukryté v trávě nebo v malých keřích je děti hledají. Oblíbené je i krášlení vajíček podobně jako u nás.

Při modlitbách si ukřižování Krista připomínají členové Bratrské jednoty v Herrnhutu, osadě založené roku 1722 Českými bratry. O Velkém pátku účastí na slavnosti Hosianna, společné večeři, umývání nohou, pašijích a v neděli vítají slunce na nedalekém hřbitově spolu se skupinou pozounérů. Velikonoční troubení a jinak skromné oslavy zmrtvýchvstání Krista jsou protestanty slaveny podobně i jinde.

Bohatou škálu katolických tradic nabízejí Lužičtí Srbové v Bautzenu, kde bývá instalována ve vlastivědném muzeu výstava Velikonoce Lužických Srbů. Ve Schleife se koná pravidelně velikonoční trh. Podobné ve Wilthenu a Hoyerswerdě.

Kulturním konzumentům nabízejí kostely především provedení pašijí, z nichž nejzajímavější mohou být třeba v kostele sv. Trojice v Görlitzu. Návštěvník tohoto rozděleného polsko-německého města zde navíc může o velkém pátku vidět živě i křížovou cestu. Důležitým církevním zvykem bylo svěcení ohně, líbání kříže a půst. Kostelní oltář byl zahalován plátnem a všeobecně byla používána v postní době od popeleční středy až do zmrtvýchvstání fialová barva. Unikátním je velké postní plátno obřích rozměrů v žitavském muzeu kostela sv. Kříže.

O Zeleném čtvrtku podle křesťanů odlétají zvony do Říma, jejich zvuk zazní až po třech dnech, kdy se slaví zmrtvýchvstání Ježíše Krista, zpravidla však už v sobotu večer. Místo zvonů mládež obchází vesnici a rámusí hrkávkami nebo klepači, malými dřevěnými nástroji, které dělají opravdový randál.

Baví-li se chasa karbidovým ohňostrojem, dívky zatím odcházejí do lesa ke studánkám, aby omývaly své obličeje a stávaly se krásnějšími. Dívky v mnoha lužickosrbských sídlech zpívaly písně-kěrluše k oslavě nového života.

Skutečnou velikonoční raritou jsou velikonoční jezdci. K jízdě patří kůň vyšňořený květy, labutím peřím, s krásným postrojem, černé oblečení jezdců s cylindry na hlavách. V čele procesí jsou neseny církevní prapory a kříž. Nejznámějšími místy, kde projíždí až několik stovek jezdců, je St. Marienthal, vzdálenější pak Bautzen, Radibor, St. Marienstern, Ralbitz, Wittichenau, Kamenz.

Jezdci sem přinášejí poselství o zmrtvýchvstání Krista, připisují se jim však ještě mnohé další symboly. Každá jízda počíná modlitbou a v jejím průběhu jezdci zpívají táhlé nábožné písně (kěrluše). V osmi farnostech Lužice, kde se tento zvyk udržuje, bývá okolo půldruhého tisíce jezdců. Prapůvod jízd spadá do roku 1541, kdy ve Wittichenau bylo uskutečněno prvé procesí.

První navigace od Mapy.cz. Celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.