Na soutoku Mandavy a Lužničky, pod nejvyšší horou Lužických hor Luží (793 m n. m.), leží Großschönau. Přijedete-li do města z českého Varnsdorfu, budete mít pocit, že jste se buďto připletli mezi kulisy natáčení historického filmu nebo se propadli v čase, minimálně o dvě století. Uniformní panelákové domy po překročení hranice jakoby mávnutím kouzelného proutku vymění stovky lidových staveb.

Šest set šedesát upravených hrázděných podstávkových domů, opečovávaných s příslovečnou německou pečlivostí, okamžitě upoutá vaši pozornost. Tento soubor lidových staveb, který je největší památkovou rezervací tohoto druhu v Německu, však není žádným skanzenem. Domy stále slouží svým obyvatelům, v některých naleznete restaurace, penziony, obchody, a tak se zde stírají meze mezi historií a současností. A kde se tu vzalo takové množství staveb?

Předpokládá se, že první osada byla založena již ve 12. století franskými osadníky, kteří přišli z německo francouzského pomezí, Durynska a Hesenska (to také dodnes potvrzuje zvláštní místní dialekt). První písemná zmínka o Großschönau je z roku 1352, kdy je obec zvána jako Magnum Sonow. (Německý název obce v překladu znamená, že byla postavena na velké pěkné louce.)

Bouřlivý rozvoj obce je spojen s tradicí textilní výroby. V roce 1666 se místní bratři Friedrich a Christoph Langeovi vypravili do Holandska, kde se vyučili tkaní damaškových textilií; po návratu do vlasti tuto výrobu zavedli i ve své obci. Během několika let téměř každá rodina vlastnila stav, na kterém se damašek vyráběl.

A právě rozvoj tkalcovství úzce souvisel s výstavbou podstávkových domů. Jejich přízemí tvoří roubená prostora a nad ní je umístěné patro nebo střecha, nesené samostatnou konstrukcí – podstávkou (dříve obvaz). Podstávku tvoří dřevěná konstrukce ze sloupů, která nese vyšší podlaží a střechu odděleně od přízemí. Podstávka měla zabránit rozjíždění roubení, které hůře odolávalo svislému tlaku konstrukcí nad ním. A ten zesiloval také při tkalcování, při provozu stavu.

Později domácí soukeníky nahradily manufaktury a továrny, ale hrázděné domy již zůstaly trvalou součástí města.

Je třeba také poznamenat, že zkušenosti, které bratři Langeovi získali v Holandsku, střežili jako oko v hlavě. Znalost tkaní damašku, dnešním jazykem řečeno know-how, nedovolili v Großschönau, kromě místních, nikomu dalšímu kopírovat. Obchodníci přijíždějící za nákupem tkanin se nesměli z výše uvedeného důvodu v obci zdržet déle než dvě noci.

Tím městu rozhodně zajistili prosperitu na dlouhá staletí, výroba damašku živila skoro celou místní populaci. Po uplynutí několika desítek let se stalo damaškové plátno z Großschönau - zejména ubrusy a prostírání - proslulým v celé Evropě.

A tak je tomu i dnes. Kromě damašku se v Großschönau také vyrábí ještě froté tkaniny, oba závody jsou jediné svého druhu v celém Německu. Stejně jako místní textilní muzeum s mnoha unikáty.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.