Základem dívčího svatebního kroje je černá splývavá sukně s vestičkou. Pod dlouhou sukní však bývá pouze jedna spodnička. Velmi zajímavý a nezvyklý je čepeček i zdobený perličkový náhrdelník pokrývající téměř celý dívčí hrudník. Kroj doplňují vyšívané košile, zástěrky, mašle, stuhy a řada až miniaturních drobností. Velmi zajímavý je i mužský kroj, nejdominantnějším prvkem je určitě cylindr a delší kabát připomínající žaket; samozřejmostí je také řada dalších doplňků. Ale fond, který je zároveň i půjčovnou, disponuje i mnoha dalšími typů krojů.    

Kolik krojů vlastně máte?

Přesně se to nedá určit, stovky různých dílů jsou vzájemně variabilní v závislosti na konkrétním typu kroje. Největší nabídka je v dětských velikostech. Dospělí mají často kroje vlastní. Byly ušity z kvalitních materiálů, i přesto, že bývají hojně užívány, dědí se z generace na generaci. Nebývá výjimkou, že je již oblékali i prarodiče. Můj muž dodnes používá holínky svého tatínka. Děti ale rychle rostou a nevyplatí se jim stále pořizovat nové kroje.

Jak zhotovujete kroje a kde čerpáte inspiraci?

Nejčastěji čerpám inspiraci z krojů, které dostaneme nebo odkoupíme, případně je již nelze opravit, ale ještě poslouží jako vzor. Také z fotografií a knížek.         

Jak dlouho se již této práci věnujete?

V 90. letech jsem pracovala jako účetní, myšlenka na vybudování krojového fondu ve mně zrála dlouho, zpočátku jsem spolupracovala ještě se dvěma kolegyněmi, ale nakonec jsem se své zálibě začala věnovat naplno, již více než dvacet let je mým zaměstnáním. Šití, vyšívání, úpravám krojů a navlékání náhrdelníků se především věnuji já, stejně tak i celé agendě spojené s půjčovnou. Vypomáhá mi i manžel, ale jeho doménou jsou ozdoby pro postroje pro koně (pro velikonoční jezdce).

Kdo patří k vašim klientům, zejména děti?

Ano děti a mládež tvoří asi největší část. Kroje si ale nepůjčují jen na slavnostní události, jako jsou svatby, církevní zvyky nebo folklórní vystoupení. Zejména mladé dívky rády chodí v krojích, i tančit k muzice, jak to bývalo běžné dříve. Skoro všichni Srbové jsou hudebníci anebo zpívají v nějakém souboru. Jsme velmi družní a hrdí na svůj původ. V Lužici nejsem jediná, kdo se touto činností zabývá, ale rozhodně máme největší nabídku, za dlouhé roky i renomé. Zápůjčka není tak finančně náročná, našimi stálými klienty jsou i různé folklórní soubory, ochotníci i filmaři. Zájemci chodí každý den, nejvíce před víkendy.

Paní Moniko, velmi dobře rozumíte češtině, co k tomu přispělo?

To je velmi jednoduché, s manželem roky zpíváme v naší vesnické dechovce, často jsme jezdili na soutěže a společné koncerty s jihočeskou hasičskou kapelou Božejáci, čeština se mi zalíbila, se srbštinou si je blízká, začala jsem se učit jako samouk a při četných kontaktech s kolegy, pěkných písničkách i vínku učení šlo skoro samo.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.