Sardinie je nádherná, divoká, existuje názor, že je pozůstatkem bájné Atlantidy. Turisticky nesmírně atraktivní destinace, jejíž obyvatelé se dožívají vlivem životního prostředí a způsobem života vysokého věku, je vyhlášena i po kulinářské stránce.

Jeden z nejkrásnějších středomořských ostrovů bývá nazýván Smaragdem, Květem nebo Karibikem Středomoří. Pravdou je, že je zde soustředěné nesmírné množství přírodních i architektonických památek, najdete divoké skalnaté pobřeží, ale také sněhově bílé pláže. Jedné z částí se říká Smaragdové pobřeží. 

Sardinie je ostrovem ovcí, narazíte na ně ve vnitrozemí všude. Mezi vyhledávané produkty kromě vína, sýrů patří také artyčoky, jichž jsou zde plantáže. Ovšem i ryby.

Festival červeného tuňáka je červený krví

Tuňák se loví u západního pobřeží, u ostrova San Pietro. Na San Pietro se dostanete trajektem, pokud nemáte vlastní jachtu nebo hydroplán, což není mezi návštěvníky až tak nic výjimečného, z vedlejšího ostrova Sant´Antioco.

Festival Girotonno zvaný také Festival červeného tuňáka vznikl v Carloforte před 10 lety. Jedná se o velkou kulinářskou podívanou, na které se předvádějí kuchaři z celého světa. Vypukne vždy na přelomu května a června, kdy obrovská rybí hejna táhnou úzkým průlivem mezi ostrovy. Tam na ně již čekají jejich kati, připomíná to hromadné vybíjení tuleňů. Ke slovu přicházejí harpuny a železné tyče.

Zatímco ve městě probíhají hody, baští se a olizujíce mastné prsty, rybí maso se zapíjí kvalitním vínem a vdychá se slastně nad kuchařským uměním, málokdo ví, jak se s rybami zacházelo, než se dostaly na stoly. Mezinárodní porota pak vynese verdikt, kuchař je veleben, media šíří jeho slávu ke hvězdám a na dně moře se válejí kousky zmrzačených ryb.

V místním muzeu tuňáků tu hrůzu můžete vidět. Není to nic hemingwayovského, žádný stařec a moře, zápas velké ryby a osamělého lovce. Záběry krvavých záběrů jsem raději nepořizoval. Donedávna nad hejny létaly vrtulníky a naváděly ryby i rybáře na místo masakru, podařilo se prý alespoň vrtulníky dostat z nebe. Rybářská práce je náročná, namáhavá, ale mělo by se také ke kořisti přistupovat s patřičnou úctou a pokorou.

Ostrůvek svatého Petra je malý, avšak překrásný, jsou tu výborné pláže, skalnaté pobřeží, jezdí se sem kvůli potápění. V 18. století zde založili osady rybáři z Tuniska, na západě ostrova u Caletty vystupují z moře ostré skály Le Colonne, symbol Carloforte.

Vše zde probíhá v poklidu, Sardové nikam nespěchají, pobíhají a překřikují se turisté. Nejhlučněji je v přístavu, kde se odehrává veškeré dění, stolky kaváren a vináren jsou obležené, zmrzlináři a prodavači suvenýrů mají žně. Zkrátka pohoda, až na ty pobité ryby.    

Pro odpočinek je ostrov rájem, není zahlcený turisty, částečně jsem ho projel stopem. Nedoporučuji o prázdninách, to je tu populace dost a k tomu značné vedro.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.