Tak pojďme. Po klikaté, ale perfektně upravené silnici se dostaneme až do dvoutisícové výšky. Míjíme přitom sady citroníků, pomerančovníků, o hodně výše doslova plantáže voňavých čilimníků. Krása!

A najednou? Obrovský protiklad v porovnání se zelenými svahy a údolími nebo dalšími sicilskými poklady na seznamu UNESCO, jakými bezesporu jsou barokní města Noto, Modica nebo Scicli. Místo nádherných paláců a plody obsypaných stromů vidíte jen všude přítomný černý prach nebo obrovské slepence lávy, a přesto nepřestáváte žasnout. Dojmy z měsíční krajiny "narušují" pouze různobarevně kvetoucí minirostliny, připomínající obrovskou skalku.

Na svět se Etna prodrala před 80 milióny let. Průběžnými erupcemi neustále měnila svou podobu až do té současné, která se ovšem ustálila zhruba před 5000 lety. Díky aktivitě se však dodnes mění i její výška, a tak si zopakujme informaci uvedenou ve stanici lanovky - 3 345 metrů.

Staří Řekové nazývali Etnu Ohnivou horou, neboť se domnívali, že pod vulkánem je zasypán jeden z obrů Titánů a výbuchy znamenají, že se chystá uniknout. Neustálý kouř stoupající z hory zase podle nich znamenal, že Kyklopové, kteří mají pod kráterem svoji dílnu, právě kovají pro bohy nové zbraně.

Díky písemným záznamům víme o 140 erupcích Etny. Nejničivějšímu výbuchu v roce 1669 předcházelo třítýdenní zemětřesení a vulkán pak soptil čtyři měsíce. Proud lávy se valil dokonce přes město Catania, vzdálené po silnici téměř čtyřicet kilometrů, až do moře. Černý kámen - ztuhlou lávu z Etny zde pak využívali při stavbě domů i silnic.  

V poslední době je vulkán tvořen čtyřmi hlavními krátery: Jihovýchodním, Severovýchodním a krátery Bocca Nuova a Voragine, které i přes své propojení žilami mají z velké části každý vlastní aktivitu. Varovné čmoudíky nad vrcholem, viditelné i přes opar z tepla, i letos jasně dokazují, že nitro Etny "bublá" neustále. 

Jak už bylo uvedeno, silnice vede do výšky dva tisíce metrů nad mořem, do oblasti, kde stojí chata Rifugio Sapienza, základna k cestě vzhůru, a kde se nacházejí i dva monumentální vyhaslé krátery Silvestri. 

Nenechte se ale ukolébat prvními dojmy. Ten, kdo tady nenaskočí do lanovky, která ho vyveze o dalších 600 metrů výš, nebo se nevydá dál po svých, jako by tu nebyl. Přijde o pohled z výšky na ony dva krátery, o rozhled (i když je opar) do sopečné oblasti, o pohled na "skalku" pod lanovkou i o poněkud děsivý pocit, když se kabinka poprvé (a pak ještě několikrát) zastaví a ve vichru se houpe vysoko nad lávovým polem.

Tam nahoře se rázem ocitnete v jiném světě. Uprostřed nekonečného prachu a černého (občas i jinak zbarveného) kamene. Ale hlavně - vrcholek je mnohem blíž. A tak, i když se pak už nevydáte terénními auty nebo pěšky až úplně nejvýš, o tuhle možnost se připravit nenechte - litovat určitě nebudete. Výška a především překvapující rozlehlost Etny, která zabírá území bezmála 2000 km² s délkou obvodu, jež se uvádí až 210 km, stojí za to!

A při cestě zpět do civilizace se až dech tají při zastávce u trosek střechy domu čouhající z lávy. Je velkým varováním před živlem, který dal o své síle zatím naposledy vědět v roce 2012, a nikdo neví, kdy to bude příště. 

První navigace od Mapy.cz. Celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.