A ne ledajakého. Až z kraje Lemuzů, aby nebyl s vladyky kol Vltavy spřažený, ale čestný a mocný. Za navigátora ke knížeti, neb to nemohl být prostý zeman, si vybrala svého bělouše, dalšího jasnozřivce, který měl zavést její poselstvo do vsi Stadice.

Bělouš navigátor

Kůň šel tři dny, až s posly dorazil k poli, kde kníže oral. Že neoral některý poddaný je záhadou, ale příjmení se nějak obhájit musí.

Poselstvo dorazilo na místo, když se předtím od jakéhosi pacholete přesvědčili, že: "Ej, dobrý chlapečku, to-li jsou Stadici? A je-li v nich muž jménem Přemysl?" "Jsou, jsou to Stadici,“ řeklo jim pachole. „A támhle Přemysl v poli voly pohání.“ (Z Jiráskových Starých pověstí českých, Odeon 1985)

Poslal voly do hory a jel

Podle pověsti Přemysl posly pohostil chlebem a sýrem, lístkovou otku zarazil do země. Ta okamžitě obrazila listy, a voly zahnal do Volovské hory, připomíná je jeskyně v úbočí kopce. Na cestu na Vyšehrad si vzal jen mošnu a lýkové střevíce, obé se stalo součástí Přemyslovského pokladu. Nově instalovaný panovník střevíce obouval, přes rameno nesl mošnu. 

Prvotní přemyslovskou legendu vypustil na počátku 12. století ve své kronice Kosmas. Je v něm odkaz na věštbu Libuše o Přemyslově rodu, který v zemi bude panovati navěky. Stadice tedy asi nebyly nějakou zapomenutou lokalitou, musely být v obecnějším povědomí.

Ve středověku se „lán Přemysla Oráče“ těšil velké úctě. Karel IV. Stadickým nakázal, že o vše, co připomíná panovníka zakladatele, mají pečlivě dbát. Rozloha pole sloužila jako základ starověké polní míry.

Na Královském poli stojí pomník, který nechal vztyčit roku 1841 majitel panství Erwin Nostic. Na pískovcovém podstavci jsou reliéfy z uvítání poselstva a také ze setkání Libuše s Přemyslem, dílo Josefa Maxy. Nostic byl velký vlastenec, i když česky moc neuměl, nechal na pomník vytesat dva nápisy, český a německy, byly stejné: o povolání Přemysla k vévodství. Německý vydržel do roku 1945, kdy byl přesochán na Vláda vrátila se do rukou tvých, o lide český. Což je parafráze na J. Á. Komenského.

Krom pomníku, který je od roku 1962 národní kulturní památkou, je na statku, který stojí na místě údajného Přemyslova dvora, pamětní deska.

Dodávali oříšky

K Přemyslovi se hrdě hlásil Karel IV., na paměť události oprostil tři usedlosti ve Stadicích, proč tři není jasné, možná jich tu více nebylo, od roboty. Místní museli pečovat o bájnou lísku, dodnes tu roste, i když asi dávno ne originál, oříšky se odevzdávaly na Hrad.

Poslední lískové ořechy byly v Praze při korunovaci Karla II. (VI.) roku 1723. Původní asi uschnula v 18. století, ale její větvičky roznesli čeští vlastenci po celé zemi, nakonec se do Stadic vrátila.

Kousek za Stadicemi v údolí Bíliny vyvěrá velmi chutný Královský pramen, kde Přemysl napájel svůj dobytek.

Vede tudy stezka Po stopách Praotce Čecha v Ústeckém kraji.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.