Koldicům od krále

Cesta k němu vede naproti kostelu, zřícenina kdysi mocné pevnosti není nikterak velká, ale poskytuje z ochozu kruhové věže hezké pohledy na České středohoří. 

Založení se datuje kolem roku 1320, Jan Lucemburský ho daroval svému oblíbenci míšeňskému šlechtici Těmovi z Koldic spolu s cínovými doly a obcí Trmice. Stalo se tak v Innsbrucku, Jan byl zase na jedné ze svých toulek po světě, Těma byl jeho věrný souputník.

Hrad měl chránit průsmyk před vpádem ze Saska, podobně jako nedaleký Kynšperk. Koldicové drželi Krupku, která se stala význačnou hornickou osadou, 166 let. Hrad byl ale také zle poničen husity, jeden čas tu pobýval i Jakoubek ze Vřesovic. Po vítězné bitvě u Ústí nad Labem nedaleko odtud kališníci zmasakrovali na 300 míšeňských křižáků. 

Pevnost byla rozšířena až v pohusitských dobách. Hory jsou tu prokutané, při cestě ke Komáří vížce, kam vede tuzemská nejdelší lanovka, minete důlní skanzen, prohlídkovou štolu Starý Martin.

Krupka má velmi strmé náměstí, je městskou památkovou zónou, s několika historickými stavbami měšťanskými i církevními.

Nepotřebný hrad pustl

Hrad postavený na ostrohu vybíhajícím do údolí má přístup ze severní strany. Zbyly tu vysoké hradební zdi, část věže, posádka zřejmě byla početná, měla uchránit naleziště.

Po Koldicích se střídali často majitelé, po třicetileté válce je uváděn jako pustý, ale v roce 1695 tu přistavěli dům pro panský horní úřad. Zdivo z hradu postupně mizelo v městečku, je ve zdech řady objektů.

Místo výletů přejmenovali na Růžový vrch

Úřednické sídlo stále fungovalo, Krupku v 19. století objevili romantici, to byly teplické lázně velmi vyhledávané, okolí se pro jejich návštěvníky stalo místem častých výletů.

Prostor hradu byly vyčištěn, upraven, nasázeli sem mnoho růžových keřů, prý přes sto druhů, lokalitě se začalo říkat Rosenberg, úřednický dům byl přestavěn na restauraci.

Bez Goetha by to nešlo

Je samozřejmostí, že se tu zastavil i básník básníků a švihák lázeňský J. W. Goethe, není v Krušnohoří významnější obec, kde by neměli jeho pamětní desku. Monolit s jeho jménem najdete i zde. Krupku si básník dokonce nakreslil, poznamenal si, že kameny ze zřícené věže, jsou odnášeny místními.

Krupku navštívila roku 1812 také císařova Marie Louisa. Posledními majitelem byl hrabě František Karel Clary-Aldringen, který ho koupil od Šternberků, držících dlouho panství, v roce 1710. Hraběti hrad zůstal do roku 1918, od roku 1825 byl objekt přístupný veřejnosti.

Později zde postavili promenádu, altánky…

Nyní se sem chodí jednak kvůli výhledu, když je hezky, za každého počasí pak do vyhlášené restaurace.

Krupka není pojmenována od krupek cínu, který se zde ve velkém množství nalézal, ale je to staročeské pojmenování pro výraz hrubý.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.