Spadnout mělo Jezeří, před dvěma stovkami lety jedno z nejvyhledávanějších hudebně kulturních středisek v Čechách. V 60. letech ho chtěli strhnout, zbytek by sjel do uhelné jámy.

Konec starých časů

Žil zde Josef František Maxmilián z Lobkovic, mecenáš umění, sám zdatný  hudebník a zpěvák. Již v té době okázalý zámek, postavený na místě někdejšího gotického hradu, nechal roku 1802 přestavět. Vznikl velkolepý divadelní sál, pod ním kaple Panny Marie Bolestné.

Když vejdete do zbytků zahrady, vůbec by vás nenapadlo, jaký zde probíhal čilý společenský život. Sadoparková úprava na svahu Železné hory byla na tu dobu nevídaná, dát ji do kupy by vyžádalo obrovské náklady, ale asi bez většího společenského efektu.

Část patřila zahradě se skleníky, fíkovnou, oranžerií, drobnými stavbami, pavilonky, kde bylo možno odpočívat, ale také hrát různé hry, zbytek představovalo rozsáhlé jedinečné arboretum.

Tomu všemu učinili v minulém století konec.

Kastelánka Mgr. Hana Krejčová se snaží dát pomalu dokupy, alespoň budovy. Vypadaly ještě před třiceti lety jako kulisy z válečného filmu. Jezeří letos slaví dvacet let od otevření.

Hudební centrum

Zámek, kde František Maxmilián založil proslulou 22členou Lobkovickou kapelu, měl v minulém století ustoupit nenasytné uhelné těžbě. Lom se přiblížil až ke hraně kopců, stavba začala hrozit, že sjede do údolí, což by institucím značně ulehčilo práci. Zapracovala hlavně spodní voda.

Kdysi do zámku jezdili vídeňští i drážďanští umělci, nemohl tu chybět ani J. W. Goethe.

Lobkovic miloval Haydna i Beethovena, jejich díla se na zámku hrála často.

Kdo byl na Jezeří před lety, vidí, jaký obrovský kus práce stojí za místními nadšenci, kteří „svůj “zámek nevzdali. Objekt je nyní v rukou Národního památkového ústavu, takže už na něj těžařská lobby nemá takové páky. Zámku nepomohlo ani restituční vrácení Lobkovicům, vše se tu na tři roky zastavilo, než se dědicové rozhodli, že Jezeří nechtějí.

Devastace a rozkrádání

Velkou ránu objektu daly předválečné a hlavně poválečné roky. Nejdřív tu sídlila od roku 1938 SS Liebstandarte Adolf Hitler. Hitlerova osobní stráž. Poté se stal internačním táborem, nejhorší přišlo po válce s československou lidovou armádou. Obsadila ho posádková správa Chomutov a totálně zdemolovala.

Po jejím odchodu v roce 1955 zůstal nehlídán a dorabováván. Pohraničí po válce bylo dosidlováno lidmi, kteří ke krajině neměli vůbec žádný vztah. Nejprve přišli tzv. zlatokopové, poté lidi ze všech koutů za prací. Buržoazní památky jim nic neříkaly, ba naopak.

Jezeří zase žije, už přes dvacet let

V 70. letech měl být zámek zlikvidován, zmizel i z některých map. V 80. letech byla založena Společnost za záchranu Jezeří, rekonstrukce začala v roce 1988.

Jezeří navštívil například také princ Charles, Václav Havel nebo nizozemská královna Beatrix, zámek se pozvolna vzpamatovává.

Jen ten výhled z něj je naprosto hororový.

Další informace

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.