Legendy o jeho úkrytu jsou dvě. První je stínová: hlavními hráči jsou Černá věž a hruška, ta měla stávat v místech, kam padl v šest hodin odpoledne stín Černé věže. Po hrušce ani památky, nemluví se ani o roční době. Ale zřejmě v létě. To už by byli Francouzi z Ruska k mání v kraji podkrušnohorském.

Druhá verze mluví o místě odkud je vidět současně hrad a střecha  hájecké myslivny. Zkusit to můžete na obou.

Házmburk ale nepřehlédnete odnikud. Podle podhradní vsi se mu říká i Klapý.

Dominanta krajiny

„Klapý jest hrad daleko viditelný jako Bezděz, jemuž se i v tom podobá, že věže obou lze do velké vzdálenosti rozeznati, protože se jich  tmavší barva od světlého vzduchu odráží…“ Tolik stěžejní hradolog a historik Augustin Sedláček.

Je pravdou, že oba jmenované hrady, snad ještě s Troskami, jsou dominantami české krajiny.

Se zajícem ve znaku

Hazmburk zvaný též Hanžburek dostal jméno podle německého přepisu jména Zajíců – Hasse. Dalimil se ve své kronice zmiňuje, že vysoký kopec opevnil Léva z rodu Vlastislaviců, když chtěl dobýt Lucko, dnešní Žatecko. Což se mu podařilo.

Lúčané měli být velmi bojovným kmenem, zálusk dostali na sousední mírumilovné Čechy, kterým vládl trochu bojácný Neklan. Ten je nechtěl provokovat, údajně měl nechat trestat každého, kdo o Lúčanech řekne křivé slovo. To se Lúčanům líbilo a jali se masakrovat, až se provraždili k Budči, kde měl Neklan sídlo.

Češi už toho měli dost, vlítli na protivníka v bitvě na Turské poli. Hrdina Tyr se převlékl za knížete Neklana, bojoval statečně a Vlastislava proklál mečem. Vzápětí po žalostném vlčím lučanském vytí sám klesl zabit devíti oštěpy a sedmkrát sedm šípy. Neklan využil náhlé popularity a vyrazil zničit protivníka, což se mu podle Jiráska podařilo. Na Čechy si nikdo dovolovat nebude.

Roku 1335 získal Klapý Jan Zbyněk Zajíc, přestavěl ho do dnešní podoby jako rodové sídlo. Zajíce ve skoku si nechal přidat do čtvrceného erbu ke kančí hlavě rodu Buziců.

Černá věž střežila vjezd do hradu, Bílá měla být posledním útočištěm. Šturmování proti takovému kopci, tehdy holému, bylo beznadějné, ale stačilo by obránce vyhladovět a vyžíznit. Voda na kopci je vždy problém. Za husitských válek byl hrad nedobytnou katolickou pevností, když hradům odzvonilo, přestěhovali se majitelé do nížiny, k Ohři.

Zámek v Budyni byl pohodlným sídlem. Na hrad se chodí kvůli krásné vyhlídce do kraje, pokud bude jen trochu příznivé počasí, je poslední možnost návštěvy tento víkend. Raději se ale ujistěte u kastelánky Miriam Němcové, (tel. 606 175 052), že tomu tak je.

Alchymie ho zlata zbavila

Jan Zbyněk Zajíc byl velkým přívržencem alchymie, to můžete vidět i na Budyni, na hradě bývala velká laboratoř. Zlatodějové z Vlach a Židé Eliakam z Libochovic, Aron z Litoměřic a Ehuda z Třebenic přivedli Zajíce na buben. Roku 1558 prodali Zajícové hrad Lobkovicům, poté se uvádí jako pustý.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.