Bez Máchy

Čekal jsem na osamoceném čedičovém vrchu nad Litoměřicemi Máchovu připomínku.

Leč není tu, možná z obavy o její zhanobení, nebo i zcizení. Ale pro básníka to bylo místo zásadní, 23. října 1836 se na Radobýl vypravil, aby pozoroval krajinu kolem Litoměřic, starobylé město, mohutné Labe putující Portou Bohemikou k Ústí, litoměřické vinice. Tady psal svou poslední báseň Cesta z Čech.

Z kopce uviděl plameny, které zachvátily stodolu na okraji města. Nebylo to daleko, rozběhl se hasit, při záchranných pracích se napil kanalizační vody a zřejmě v důsledku bakteriální infekce 6. listopadu zemřel.

Básník, kterého jsme si vzali za symbol mládí, lásky, jehož pozdější pohřeb na vyšehradském Slavíně se stal celonárodní protiněmeckou manifestací, na Radobýlu připomenut není.

Cesta z Litoměřic k vyhlídce je poměrně nenáročná, asfaltka vás zavede do sedla, kde se svažuje k Labi, to máte Radobýl po levé straně. Na konci Litoměřic narazíte na podlouhlou budovu a komín.

Bývalé krematorium, kde v plamenech skončily tisíce zemřelých z podzemních fabrik. Pietní místo s pomníkem zoufalství a utrpení. V naprosto zoufalém a útrpném stavu. Sem, na rozdíl od Terezína, mnoho lidí nezavítá, pomník, byť jsou sochy umístěny v kleci z drátů, je poškozený, zhanobený.

Obrovské podzemí smrti

Obří plocha mezi vrchy Radobýlem a Bídnicí skrývá vchody do podzemí. Bývalá továrna Richard I. - III. se začala budovat v roce 1944, vyráběly se tu tankové motory, posléze snad i součásti  proudové stíhačky Me 262, pracovali tu převážně vězni KL Terezín a Litoměřice plus totálně nasazení.

Ve zcela zdevastované, kdysi nádherné vile Pfaffenhof zvané Zámeček, měli Němci velitelství SS, teď je z ní ruina. Podzemí je dlouhé 25 - 30 kilometrů, v šachtě Richard I. je úložiště nízkoradioaktivního, převážně zdravotnického materiálu. Před lety se uvažovalo o vybudování podzemního památníku a zpřístupnění části chodeb, usnulo to pro neuvěřitelné náklady. Objekty jsou nepřístupné.

Nejsevernější vinice

Na svazích Radobýlu se pěstovalo víno, pozůstatky najdeme ještě dnes. Přes kopec leží Velké Žernoseky s proslulými vinicemi Malá a Velká Vendule a Mariánská hora, jde o nejsevernější vinice u nás.

Z vrcholu kopce, kde stojí velký kovový kříž, v pořadí osmý, se otevírá panoráma Českého středohoří. Přes řeku začouzené Lovosice, Žernosecké jezero, dvojvrch Lovoše, tady se tvrdě bojovalo v sedmileté válce, Milešovka, Boreč, Oltářík, Hazmburk, Říp, bylo vidět Ralsko, Polabí k Mělníku…

Na druhou stranu je vidět zřícenina Kamýka, Brána Čech, pahorky přecházející k Ústí.

Severozápadní stěna je lomově odtěžena, odkryl se nádherný pohled na čedičové výlevy, dá se sejít do Žalhostic, kolem několika oskeruší, jeřábu, který se vyskytuje hlavně na Slovácku a má výborné jedlé plody.

Litoměřice, městská památková rezervace, ty nelze vynechat, k vidění toho je spousta, včetně Máchovy světničky.