Protáhlá bílá budova je vystavěna ve stylu saské renesance, oblast ve středověku držely rody z nedalekého Saska, nejlépe je to vidět na zámcích v Benešově nad Ploučnicí. Původně území Berků z Dubé, se stalo majetkem saského maršála Hugolda ze Šlejnic.

Je potěšující vidět, s jakou péčí se pustili obnovovatelé do práce, prohlídka je velmi příjemným zážitkem. Po schodech vyzdobených loveckými trofejemi ze zdejší lesnické školy se dostaneme do prostorných, světlých zámeckých komnat. Středověk budiž zapomenut, hlavně období třicetileté války, kdy trpěla celá Evropa, průvodkyně zmiňuje další majitele. 

V roce 1618 jej koupil Otto ze Starschedelu. Bohužel pro něho se postavil proti Habsburkům, za účast stavovském povstání mu byl ale zámek zkonfiskován a prodán hraběti Volfu Mansfeldovi.

Hodně pro panství znamenal rod Harrachů, byli velmi ekonomicky činní, statky množili i a rozšiřovali. Harrachové si nechali panství do roku 1876, poté ho prodali za milión holandských zlatých saskému komerčnímu radovi Arnoštovi Grumbtovi. Jeho potomci jej drželi až do 30. let 20. století, posledním nabyvatelem se stal Ervín Leopold Nostitz-Rieneck, majitel velkostatku Pakoměřice - Měšice u Prahy. 

Expozice je z velké části věnována posledním majitelům, jedná se o moderní sídlo se všemi vymoženostmi, ale uvidíte tu i šlechtické pokoje, ložnice pánskou, dámskou.

Připomínají se i příbuzenské svazky s rodem Thunů-Hohensteinu, kteří vlastnili panství v Děčíně, a jejich provázanost s rodinou následníka trůnu Ferdinanda d´Este.

Šluknov patřil do Sudetské župy, před válkou to tu vřelo, provokace nacistů a členů Freikorpsu byly v období mobilizace na denním pořádku. Přestřelky mezi vládními jednotkami a zfanatizovanými Němci byly na denním pořádku, několikrát musela zasahovat i útočná vozba.

Po válce bylo panství zkonfiskováno jako německý majetek, město se stalo vlastníkem zámku, kde v roce 1949 otevřeli městské muzeum. Tím se zámek vyhnul osudu jiných památek, které byly záměrně zničeny a vyrabovány. Výběžek dosídlovali nově přichozí ze vnitrozemí, po Němcích tu zbyl celkem velký majetek, ne vždy skončil v rukou dobrých hospodářů, pohraničí bylo zlatým dolem pro rabovací komanda.

Velký sál v prvním patře je využíván ke slavnostním událostem, svatbám, vítání občánků, zasedání městské rady.

Renovace zámku se povedla, kromě stálých expozic je tu co chvíli nějaké výstava či jiná kulturní akce. V přízemí najdete oblíbenou zámeckou cukrárnu a solidní infocentrum. Otevřeno mají po celý rok.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.