Kampak trampe, trampe  kamaráde, kampak pospícháš...

Kdo někdy vyrazil s usárnou, teletem, kytarou, celtou a kotlíkem, ten ví, o čem asi trampování je. Maskáče přišly až po válce, i usárny, a ostatní náčiní, činící národ trampský zvláštní odrůdou obyvatel české kotliny a přilehlých markrabství.

Že se v prvopočátcích nosil civil a sportovní oblečení, trampstvo bývalo i lidem vodním, o tom by byl hluboký exkurz do minula, kterýž mně nepamětníku nepřísluší. Kdo nic z toho nezažil než maximálně podnikové vatry s békáním Askalony a Rosy na kolejích, tomu je Ztracenka ukradená. Nicméně nechť v patrnost vezme, že 95. výročí osada Ztracená naděje oslaví, byť měla párkrát namále.

Jak se to seběhlo

O sobotách se tenkrát pracovalo, takže do přírody se vyráželo po práci, pracovní soboty mnozí ještě pamatují z minulého století. Sedlo se na mašinu a hurá s dobrou náladou do lesa a na vodu. Po divokém stanování vzniklo nejprve divoké chataření, jednotlivci se sdružovali v osady, a sláva trampingu byla na světě.

Osady se podřídily místnímu režimu, volili se šerifové, kteří nekompromisně střežili osadní zákony. Oheň byl posvátný, neházely se do něj vajgly, ani se nerozdělával „pepem.“  Vltava byla divokou řekou, zrovna jako Sázava či Berounka. Svatojánské proudy měly nezapomenutelný půvab, kaňon ráz divočiny, jak je znaly trampové z románů o Kanadě či amerických Skalistých horách.

Tábor řvavých a Hopsající derviši rovná se Ztracenka

Nejhezčí pohled na Ztracenku je ze Smetanovy vyhlídky na pravém břehu Vltavy. Osada leží na ohybu řeky, pod Mravenčí skalou, na místě starého vodáckého kempu. Na skále stojí totem a jsou zde tabulky se jmény zemřelých kamarádů.

Nyní osadou prochází Povltavská stezka, nejstarší turistická trasa u nás. Před válkou sem jezdili stanovat Divočáci, parta 6 trampů, místu říkali Vydří tábořiště. Podle povídky Breta Harta nakonec překřtili kemp na Tábor řvavých. V roce 1918 se spojili s pražskou partou Hopsajících dervišů a osada dostala jméno podle filmové kovbojky Údolí ztracené naděje. Zkráceně Ztracenka. Výčet trampů,kteří osadou prošli, by byl předlouhý, jmenuji alespoň pěveckou legendu Jardu Mottla – on napsal slavnou Ztracenku, žil tu 61 let.  

"Ztracenka si zpívá, nad kaňónem stoupá dým. Vlajka drahá všem, splývá s obzorem, táborák když dohořívá. Radost z našich tváří nikdo nám nemůže vzít, protože dokud slunce září, romantika bude žít." (Web osady)

Osada stojí v zákrutu písčité pláže, nad ní na stožáru vlaje vodácká vlajkosláva. Osadní boudy a chaty a kanadské sruby stojí ve svahu, první zkáza se přivalila při povodni v roce 1929. Spláchla značnou část osady, trampy od řeky vyhnala v roce 1940 záplava ledových ker a posléze i zatopení Svatojánských proudů  při výstavbě přehrad na Vltavě.

Dějiny trampingu www.muzeumjilove.cz

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.