Původně tu v osmnáctém století stával Groldův statek, přestavěný Josefem Obereignerem, na konci 19. století v držení jeho vnuka – inženýra geometra Vojtěcha Obereignera. Ten se rozhodl vystavět na místě někdejšího statku rodinné sídlo.

O projekt požádal v roce 1898 svého přítele Josefa Fantu (o tři roky později začal stavět budovy pražského Hlavního nádraží). Slavný architekt se daného úkolu chopil velmi osobitě: na obytný dům přestavěl velkou stodolu z lomového opukového zdiva. Nemohl ovšem tušit, co tímto neotřelým řešením způsobí.

Maloměstská společnost byla pohoršena. Na velká zdobná okna reagovali kritikové, že „…neměl dost jedněch vrat do stodoly, tak si rovnou udělal čtyry“, střešní krytina z glazovaných prejzů vyvolala věty typu: „…na střechu si nandaj pekáče“.

Podoba domu a pískovcové reliéfy na bočním průčelí sv. Prokopa, Jana Husa a Panny Marie vyprovokovaly tehdejšího poděbradského probošta Leopolda Mazače k výroku z kazatelny, že jde o nemravný dům, neboť velkými okny je vidět až do ložnice, a slabomyslnému přání: „…aby ten Prokop tu vilu prokop.“

Autorem reliéfů a všech dalších kamenických prací byl poděbradský kameník Milan Havlíček, jenž v nadpraží hlavního vchodu vytesal nápis: ˃Korunou starců jsou vnukové – ozdobou synů otcové jejich.˂ Vojtěch Obereigner zareagoval na nenávistné útoky poděbradských sousedů originálně. Nechal mezi okna v přední fasádě umístit vytesanou kopii úvodního listu rodinné kroniky s nápisem ˃Co děd postavil, jen jsem dostavil˂ a do štítu domu zasadit kamennou desku s nápisem: ˃Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým.˂

Závist i pohoršení časem odezněly. Dnes se Obereignerova vila stává předmětem zájmu návštěvníků Poděbrad. A právě zimní období je tou nejvhodnější dobou, kdy si ji můžete prohlédnout, neboť v době vegetace je téměř neprodyšně skryta za hustě porostlým plotem.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.