To je výchozí situace hry brzy šedesátiletého Kanaďana Brada Frasera, která chce být - navzdory své příbuznosti s dosti cynickou cool dramatikou - vším, jen ne postmoderní, temně bezvýchodnou truchlohrou. O tom, jak dobře tenhle bravurně napsaný text funguje na jevišti, se boleslavští divadelníci přesvědčili v Ostravě, odkud ho už tři čtvrtě roku po české premiéře převezli Pendolinem blíž Praze. V Mladé Boleslavi se hraje od 23. února.

Režiséru Petru Mikeskovi bývá vytýkáno, a obvykle po právu, že se bojí velkých emocí. Právě při přípravě Teď mě zabij se ale tento jindy handicap stal velkou výhodou: Nedovolil, aby herci skvělý, citlivě vystavěný scénář pouťově prodali v obalu srdceryvného kýče.

Vynikly tak největší hodnoty, jež v sobě text nese: Tou první je černý humor, o němž se tu přímo mluví jako o životodárném tmelu, který drží tuhle osudem pořádně zkoušenou rodinku pohromadě. Tou druhou je ona harmonická rovnováha, jež z rodinného společenství, přes veškeré emotivní výkyvy způsobené ataky nemocí u dvou jejích ústředních členů, přímo čiší, byť dlouho jen podprahově.

Jestliže jinde by emoce přinesly Mikeskovým formálně obvykle dokonalým, ale obsahově poněkud studeným inscenacím jisté zlidštění, tady jejich tlumení nechalo naopak o to silněji vyznít oné haldě člověčiny, která je divácky tím výživnější, čím důsledněji doutná pod povrchem.

Obrovský obdiv si jistě zaslouží Milan Ligač, jenž uchopil absolutně věrohodně postavu viditelně postiženého Joeya a zúročil tak nesmírně poctivou, až odbornou přípravu na svou dosud nejsložitější roli, vystavěnou z nepochybně těžkého mentálního přerodu i čistě fyzického drilu.

Ale hlavní břímě mistrné hry nese přece jen především otec Jake Sturdy. Právě této postavě pomohlo Mikeskovo emoční opatrnictví znásobit její tichou sílu nejvíc. Už párkrát se Romanu Teprtovi povedlo za takřka dvě desetiletí v Boleslavi vyseknout opravdu pěkný part, ale tady je divák svědkem vyloženého zázraku: u léty přece jen trochu okoukaného herce objevuje nové charisma, jež tak silně vyzařuje právě proto, že není překryté řemeslným herectvím. Z herecky nesmírně plachého výraziva tu sálá přirozenost, pokora a sebejisté odevzdání se dobře napsané postavě a jejímu těžkému údělu.

I u zbylých tří typově přesně vybraných herců divák ocení, že slouží celku bez zbytečných exhibic. Nad jedinou herecky nevěrohodnou scénou marihuanového sblížení Twyly (Malvína Pachlová) a Rowdyho (hostující Jan Hofman) lze i při největší přísnosti lehce přimhouřit oko.

V inscenaci Teď mě zabij zabodovali tvůrci kolem současného uměleckého vedoucího divadla paradoxně tím, proti čemu se tak trochu vyhraňovali vůči svým předchůdcům skřípkovsko-kettnerovské generace: velkým, emotivně laděným příběhem, který - a to je jejich bonus navíc - našli nikoli u lety prověřených, leč přece jen už poněkud zažloutlých klasiků, nýbrž v současné, progresivní dramatice, přinášející k tomu nejen neokoukané, ale i závažné téma.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.