Hra Jeffreye Hatchera Krás(k)a na scéně spatřila světlo světa až v předposledním roce 20. století. V Mladé Boleslavi jí dávají atmosféru věrnou období krátce po třicetileté válce, v němž se odehrává, jakoby chtěli stylově dostát kříšení shakespearovského ducha, jenž se stal leitmotivem nynější sezóny.

Jedno řemeslo se tu předhání s druhým v dokonalosti svých výstupů: Scénografie už dlouhá léta nevyužila výšku i šíři portálu zdejšího divadla tak absolutně: Michal Syrový vyplňuje prostor vícepatrovou, lehce zaoblenou zadní dekorací, která upomíná na arénu divadla Globe a umožňuje střídat intimitu scén s jejich zasazením na jeviště světa, jenž občas ukáže svou pekelnou tvář.

Tomu ostatně napomáhá i bravurní, nevídaná práce se světlem, kdy základním laděním je barokní šerosvit, jako okopírovaný z Brandlových obrazů. Tuhle velkolepou výtvarnou podívanou jen podtrhují velkorysé historické kostýmy A. Páté – Oldak. Hudbu vybral Zd. Dočekal povětšinou ze současných zdrojů. Ale i tady je divák fascinován, jak dokonale ladí k manýrismu 17. století.

V dobovém ustrojení se ovšem hraje o ryze současných tématech, a to ve dvou rovinách: V té první hledá ústřední hrdina, mužský herec ženských rolí Edward Kynaston, skutečná postava z dějin, svoji osobní, v první řadě sexuální identitu. V té druhé obhajuje identitu profesní, která hrozí krachem pod vlivem vývojových novot pramenících v politice i společenských změnách.

V Mladé Boleslavi se pod skvělou taktovkou Petra Mikesky hraje hlavně o tom prvním. Laťka je od počátku nastavena obdivuhodně vysoko. A nespadne na jediný okamžik.

Daniel Bambas, jenž po sobě takřka po desetiletí na Vinohradech nezanechal jedinou opravdu senzační roli, si musel pro životní příležitost zajet hodinu cesty autem od své mateřské scény. Jeho práce nejen se slovem, ale i pohybem je do detailu propracovaná, a přitom působí tak lehce.

Dvojice choreografů, S. Milková a P. Nůsek, důsledně hlídá, aby herec sošně pracoval s vlastním tělem – což je ve hře, která je tématem i ustrojením velmi tělesná, nedocenitelná přidaná hodnota. Bambas si onu dlouhou sérii skvěle zvládnutých póz vysloveně vychutnává a tvoří ji často v temporytmu, který i přes svou záměrnou, velmi sebevědomou rozvláčnost vyvolává v divácích napjaté očekávání a hrobové ticho v sále.

Jako host získává pár velmi dobrých domácích přihrávačů: Malvína Pachlová je ve své první úloze v novém angažmá nádherným ztělesněním ženské něhy, starostlivosti i živočišnosti. Tradičně úsporný, ale velmi pravdivý je výkon P. Prokeše v roli vévody Villiarse, jenž musí skrývat podstatu svého libida. Ovšem ústřední partnerkou je znamenitému Bambasovi výborná H. M. Maroušková, jež přesvědčivě zvládá polohu dravé konkurentky, ale i pokorné a toporné bytosti, jež rázem tápe ve svém povolání.

Je skvostné, když režisér i hlavní herec ví, o čem (se) hraje a ani na minutu to nespustí ze zřetele. A tohle je onen vzácný případ.

První navigace od Mapy.cz. Celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.