Zdálo se to jako sen z jiné planety, když Městské divadlo v Mladé Boleslavi nabídlo na plakátech přesně v polovině října za aktivní přítomnosti izraelské autorky Hadar Galron Večer tří Šošan, rozuměj tří hereček od Národního až po ochotnickou Kroměříž, které si postupně zahrály ústřední roli v deset let staré hře Mikve, jež dobyla nejprve Izrael a poté Spojené státy a hned několik sousedících zemí střední Evropy. 

Ten večer se povedl. A umělecký šéf Pavel Khek spolu s režisérem inscenace Mikve Petrem Mikeskou jako jeho erudovaní moderátoři ukázali už v předvečer premiéry, že přesně vědí, o čem budou následující večer hrát.

Mladoboleslavské herečky i herečky Národního divadla na čele s Ivou Janžurovou, jež byla živou součástí onoho mimořádného divadelního předkrmu, se shodly, že mezi představitelkami celkem osmi rolí v téhle ryze ženské hře nepanovala obvyklá řevnivost, v dámských hereckých šatnách jindy pověstná.

Je to celkem pochopitelné: Mikve sice jako lázeňská řídí Šošana (v Boleslavi Karolina Frydecká), ale i každá z dalších sedmi uživatelek židovských rituálních lázní tu má co hrát a rozhodně se nemusí závistivě krčit ve stínu autorem obdařenější kolegyně. Žena zkrátka napsala ženám jevištní kus, v němž na každou myslela vzácně rovným dílem. Kus, v němž má živý dramatický náboj a smysl skutečně každá replika. Kus, v němž není jediné slovo zbytečné, kde se nestřídají spojovací scény s těmi klíčovými, ale kde panuje vzácná vyváženost týkající se scénáře, rolí i osudů, jež se dohromady zřetězí v jedno silné a srozumitelné téma nerovnoprávnosti žen v čistě patriarchálním světě ortodoxního judaismu, přenosné i mimo dané tematické, náboženské i geografické zasazení.

Když má dramaturg absolutní čuch na autora, mohl by tak silný kapitál prokaučovat snad jen vyslovený ignorant. Stejně jako ve Stavovském divadle již celých sedm let odcházejícímu šéfovi činohry M. Dočekalovi, daří se i režiséru P. Mikeskovi v Boleslavi budovat silnou inscenaci postavenou čistě na hereckých výkonech.

Jak se daří herečkám? Ivana Nováčková jako týraná Chedva je o to apelativnější, oč utišenější herecké prostředky tu volí. Alena Bazalová jde na živočišnou Esti úplně jinak než Jana Boušková v Praze, ale stejně účinně. U Šošany a Širy, typologicky protikladné dvojice lázeňských, z nichž první (I. Janžurová v Praze, K. Frydecká v Boleslavi) vyznává pokorně tradice, jakkoli jsou pro ženy svazující, a druhá (Vanda Hybnerová v Praze, Svatava Milková v Boleslavi) se snaží od tradičních pout oprostit, má sice navrch Praha, ale to není tak důležité. Soukolí výborně napsané hry by zdatně poháněl v principu třeba i jen průměrný herecký výkon.

A Mikve opravdu výbornou hrou je. Takovou, která nutí publikum už v nervózní premiérové atmosféře při potlesku povstat. Přijďte se přesvědčit, že tenhle text zvedne ze židlí i vás.

První navigace od Mapy.cz. Celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.