Nešlo jen o šmejdění po staveních, nakukování do chalup, stodol či přístěnků – již u první chalupy voněl z kotle svařák, nepančovaný, tuze dobrý až léčivý, k tomu nabídkou bylo něco koláčů. A pak už jste vpadli do domácích prací – zdobení perníčků, pečení výborného škvarkového vánočního pečiva, horká pučálka, hrách, upražená na rozpálených plátech pece voněla z kornoutů.

Na cestě odchytávala děti i dospělce Perchta, postava divá, v kožky oděná, s krvavou zástěrou a nožem. Vyptávala se kolemjdoucích, zda půst při adventu světí. Chlupy z ní málem opadaly, když se zhruba třicátník zeptal, cože je to ten advent. A prču si nedělal, dle dalších řečí, jež k okolí trousil.

Nejen na podívání

Netoliko oči a nos byly vjemy zaujaty, mohli jste některé dovednosti růčo okusit, františka si zkusit ve formičce zhotovit, perníček ozdobit, korálek na plamínku vyrobit.

K tomu jste se o vánočních zvycích a obyčejích dozvěděli od pracovníků skanzenu v čele s ředitelem kolínského regionálního muzea Vladimírem Ryšlinkem mnoho zajímavého.

Děti hrály o sv. Barboře

Obzvláště vyvedené bylo představení hry o životě svaté Barbory, děti v improvizovaném divadle ve staré stodole to hrály skvostně, a zrovna tak i zpěv rorátů. Ranní zpívané modlitby k Panně Marii vznikly za Karla IV. Jsou specifické pro české země, rorate označuje latinský výraz rorate coeli desuper „rosu dejte, nebesa, shůry.“

Původně latinské písně v husitských dobách byly přeloženy do češtiny, tím se naše řeč zachránila a velmi rozšířila, zatlačila němčinu. V humanismu ke zpěvům přidali hudební nástroje a mohly je nakonec zpívat i ženy v kostelích, do roku 1800 ženy v českých zemích na veřejnosti zpívat nesměly.

Hlavní pasáže zpívali muži, znělo to jako gregoriánský chorál, mezipasáže pěl celý kostel. Zpívalo se od 5. do 7. hodiny zrána, proto ona „rosa shůry“. Ne všichni se do kostela vešli, pro ty venku bylo podáváno teplé pivo, oděni bývali ve psinou, čubou, podšité kožichy - čubany, z toho se vyvinulo pozdější  slovo župan.

Jak se roralo po dvou hodinách silnění teplým kořeněným pivem, to ví jen nebesa. Dnešní roráty v malé jizbičce statku z Týřovic byly velmi komorní, ale ze zpěvníků jsme zpívali všichni.

Pořad Barokní roráte aneb Radostné zpěvy adventní muzicíroval Michael Pospíšil se souborem Barunka z České Skalice.

Roráty zrušil patentem Josef II. ve svém protináboženském císařském vytržení. Od 20. století se zvolna obnovují, opět se dostávají do povědomí.

Brkem zkoumaly čistotu ve staveních

Skanzenem občas provlály tři v bílých plachetkách zahalené ženské – Lucie. Mávaly bílými husími křídly, kosinkami, a také nůžkami. Bedlivě zkoumaly, zda je vše čisté, bílé, křišťálově průzračné, že to ani křišťálovější průzračnější býti nemůže.

A bylo, nebylo…

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.