K adventní době neodmyslitelně patří také rorátní mše svaté. Pojem roráty pochází z latinského rorate, neboli "rosu dejte", což je odkaz na jeden z hlavních motivů rorátních písní Rorate coeli desuper "Rosu dejte nebesa shůry".

Původ rorátů sahá až do doby vlády Karla IV., jenž zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii. Tyto tradiční radostné zpěvy doprovázely ranní mše a bohoslužby k Panně Marii během adventní doby. K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, jež svého vrcholu dosáhla v 16. století. Časně ráno pořádané rorátní mše svaté doprovázené nádhernými liturgickými zpěvy se u nás před koncilní obnovou konaly denně v průběhu celého adventu prakticky ve všech farních kostelích.

Přestože žádný jiný národ nemá tak bohatě rozvinutou rorátní tradici, tradice začala upadat ve druhé polovině 20. století. V poslední době však probíhají snahy o obnovu této tradice.

„Hned po každoročním slavení velikonočního tajemství je v církvi nejstarobylejší vzpomínka a oslava narození Páně a prvních událostí zjevujících jeho božství; a to se koná v době vánoční. Doba vánoční trvá od I. nešpor Narození Páně do neděle po Zjevení Páně, tj. po 6. lednu,” uvedl Stanislav Zeman, tiskový mluvčí Arcidiecéze pražské. 

„Vánoce jsou velikým tajemstvím vtělení Slova. Díky tomu, že lidská slabost byla přijata Slovem, dostává křesťanský pojem svátosti svůj smysl jako jednota neviditelné Boží milosti a viditelné skutečnosti: neviditelný Bůh se zjevil a stal viditelným; Slovo věčné, zplozené před časem se jako smrtelný člověk zrodilo v čase. Vánoce znamenají vylití světla Boží slávy do světa, takže vše je obnoveno, nachází svou plnost a jednotu a co bylo kdysi zbořeno je opět vystavěno. Světlo Vánoc, které přichází uprostřed nejdelší noci v roce, je proroctvím o jiné noci, „o které je psáno noc jako den se rozjasní a noc je mým světlem, ve všech mých temnostech“. Tehdy bude plnost, jednota a obnova dovršena. Svátost křesťanských Vánoc spočívá v podivuhodné výměně, ve viditelném slavení bohoslužeb a neviditelných divech: když vzpomínáme, že Boží Syn neměl, kam by hlavu sloužil, je zbloudilý člověk nalezen pro nebeské království; když se radujeme, že Bůh se stal člověkem, lidství vstupuje do Boží slávy; když vyznáváme, že Bůh na sebe vzal smrtelné tělo, smrtelný život se stává nesmrtelným,” dodal Stanislav Zeman.

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha je hlavním kostelem českých zemí, nevýznamnějším duchovním centrem. Svatovítská katedrála se také letos stane středem vánočních oslav Arcidiecéze pražské. 

V adventní době od 4. do 22. prosince se v katedrále konají mše svaté se zpívanými staročeskými roráty, na Štědrý večer se koná půlnoční mše svatá a o vánoční době je připraven mimořádný program bohoslužeb, tedy 25., 26., 31. prosince 2017 a 1. ledna 2018.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.