Postní doba je v křesťanství období přípravy na Velikonoce, která začíná Popeleční středou a trvá 40 dní (krom nedělí). 

V období raného křesťanství existovala praxe veřejného pokání po spáchání těžkého hříchu. Kajícník byl na začátku Postní doby biskupem vyzván, aby zahájil uložené pokání. Oblékl se do kajícího roucha a hlavu si posypal popelem. Obřadně byl vykázán z kostela a před vchodem až do Velikonoc žádal křesťany o modlitbu. Instituce veřejného pokání se před koncem prvního tisíciletí postupně vytrácela, avšak gesto kajícího sypání popela na hlavu se začalo uplatňovat u všech účastníků bohoslužeb.

Popeleční středa je dnem přísného postu a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Popelec se považuje za oficiální znamení Popeleční středy. Jedná se o znamení kříže, které se uděluje na čelo mše svaté. Bývají zde pronášeny výňatky z evangelia: „Pamatuj, prach jsi a v prach se i obrátíš“. Popelec se získává pálením palmových ratolestí, u nás tzv. „kočiček“.

Postní praxe byla v minulosti poměrně namáhavá, nejedlo se maso, ryby, vejce a mléčné produkty a bylo zvykem jíst jednou denně. Na Popeleční středu a Velký pátek jako dny přísného postu je dovoleno sníst pouze jedno velké jídlo denně. Půst se v křesťanském smyslu netýká pouze zdržení se jídla a abstinence, ale může zahrnovat i jiné projevy jako např. almužnu či dobré skutky.

Poslední týden postního období si křesťané připomínají poslední týden Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení. Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). 

Každý den má své pojmenování: Modré pondělí – v kostelech se vyvěšovaly modré respektive fialové látky, Šedivé úterý – hospodyňky vymetaly pavučiny a uklízely, Škaredá (černá) středa – vymetaly se komíny a kdo se mračil, tak mu to zůstalo každou středu v roce, v tento den zradil Jidáš Ježíše, Zelený čtvrtek – v tento den by se měla jíst zelená jídla (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý a zvony „odlétají do Říma“.

Velký pátek – je dnem smutku, protože Ježíš byl vyslýchán, odsouzen a ukřižován. V lidových pověrách je spojován s magickými silami. Na Velký pátek se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčené do Kristovy krve.

Bílá sobota – den, kdy byl Ježíš ukládán do hrobu. Doma se bílilo, vařily a pekly se obřadní pokrmy, mazance a beránci, muži pletli pomlázky, zdobila se vajíčka. Bílá sobota končí západem slunce. Nastupující noc už patří obřadům Velikonoční vigilie.

Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) je největším svátkem celého liturgického roku. Jedly se pokrmy posvěcené v kostele a každý, kdo do domácnosti přišel, musel být takovým jídlem obdarován. Velikonoční pondělí je dnes nejoblíbenějším dnem. V tento den se mělo darovat červené vejce a dívka měla být vyšlehána, aby byla celý rok zdravá.

Velikonoční vigilie: www.katedralasvatehovita.cz

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.