V letech 1936 - 1941 byla v angažmá ve Slezském divadle v Ostravě (kde si zahrála jak Julii, tak Manon Lescaut či Princeznu Pampelišku), odkud se vrátila zpět do Prahy, kde působila v Uranii (1941 - 1944) a po osvobození v Divadle 5. května. Od roku 1948 do roku 1976, kdy odešla do penze, byla členkou Národního divadla Praha.

Na naší první scéně se brzy zařadila mezi interesantní herecké osobnosti, a to právě díky svému jemnému, a přesto velmi emotivnímu a lyrickému herectví. Zahrála si Janu z Arku (Svatá Jana), Mimi (Loupežník), Mahulenu (Radúz a Mahulena), Irinu (Tři sestry), Rosavu (Strakonický dudák), Paní Kapuletovou (Romeo a Julie) nebo Aurélii (Bláznivá z Chaillot).

Od roku 1960 se stala oblíbená herečka zasloužilou členkou Národního divadla a od roku 1965 zasloužilou umělkyní.

Blanka Waleská - vlastním jménem Blanka Wedlichová - se narodila 19. května 1910 ve středočeských Cerhenicích. I když věděla, že chce k divadlu, studovala nejdřív na gymnáziu, z něhož - propadala totiž z matematiky - přešla na rodinnou školu v Kolíně. Krátce působila jako vychovatelka, ale to už byla v Praze, kde to měla přece jenom k vysněné profesi blíž.

Na dramatické oddělení pražské konzervatoře byla v roce 1930 přijata napoprvé, aby vedle toho ještě působila v tanečním souboru ve smíchovské Aréně a statovala ve filmu. Po absolvování školy (1934) vedly její kroky do Divadla Vlasty Buriana (1934), ale uplatnila se i v Novém divadle (1934 - 1936), krátce v Osvobozeném divadle.

Ve filmu debutovala coby naivka už v dobách svých studií na pražské konzervatoři a ve 30. letech minulého století se objevila ve více než deseti filmech, leč na velké či zajímavé role si musela počkat. Bylo to až ve filmech Městečko na dlani (1942), Skalní plemeno (1944), 13. revír (1946) nebo Týden v tichém domě (1947).

Hlavní role dočkala ve filmovém dramatu režiséra Alfréda Radoka Daleká cesta (1949), ztvárnila tu postavu doktorku Hanu Kaufmannovou, která prožívá se svým manželem a židovskou rodinou během nacistické okupace doslova peklo na zemi. 

Z dalších filmových rolí si mohu diváci pamatovat na její Růženku Pavlátovou v Měsíci nad řekou (1953), prostitutku Andělu ve Stříbrném větru (1954) nebo hraběnku de Galle v Kladivu na čarodějnice (1969).

Vedlejších, a přesto výrazných postav natočila v českém filmu desítky, jednou z posledních byla vitální důchodkyně Tvarůžková v komedii Všichni musí být v pyžamu (1984). Zajímavou příležitost dostala i ve slovenském snímku Biela stužka v tvojich vlasoch (1977).

Stejně tak se uplatnila v řadě televizních filmů a seriálů, z nichž divákům asi nejvíc utkvěla její Bětuška Jarošová (po boku Karla Högera v roli Františka Kaliny) ve filmu Lístek do památníku (1976), který patří do zlatého fondu televizní tvorby.

V soukromém životě nebyla Blanka Waleská nikdy vdaná a zůstala bezdětná. Nedovolila jí to její sexuální orientace, o níž se tenkrát otevřeně nemluvilo. Její dlouholetou přítelkyní byla tehdejší ředitelka Divadelního ústavu PhDr. Eva Soukupová.

Blanka Waleská zemřela 6. července 1986 ve věku 76 let, její životní partnerka ji přežila o jedenadvacet let.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.