Eva Jakoubková strávila dětství v Ostravě, kde se také 8. února 1952 narodila. Táhlo k herectví, a proto vedly její kroky nejdřív na brněnskou konzervatoř a potom do Prahy na DAMU, kterou absolvovala v roce 1973. Do prvního angažmá nastoupila v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (1973 - 1975), poté se stala členkou pražského Činoherního klubu (1977 - 1992).

Zatímco v Hradci Králové se uplatnila především v muzikálovém repertoáru (Domnělá reportáž o americkém pop-festivalu, Nikola Šuhaj), v Činoherním klubu si zahrála řadu dramatických a charakterních rolí (Ten, kdo dostává políčky, Žebrácká opera, Rodina Tótů, Povídky z Vídeňského lesa, Něžný barbar).

Na filmovém plátně debutovala tragickou postavou Julie ve slovenském dramatu Choď a nelúč sa (1979). Dále si pak zahrála ve filmech Lásky mezi kapkami deště (1979), Kam zmizel kurýr (1981), Schůzka ze stíny (1982), Tisícročná včela (1983), Já nejsem já (1985), Južná pošta (1987) nebo Helimadoe (1993).

Popularitu jí zajistila řada televizních inscenací (Nikola Šuhaj loupežník, Zaspala nevěsta, Milostivé léto, Kdo s koho, Typicky ženská reakce, A jsou-li tu andělé) i seriálů (Muž na radnici, Inženýrská odysea, Synové a dcery Jakub skláře, Malé dějiny jedné rodiny).

Půvabná herečka, která se uplatnila také v dabingu, zemřela za dosud nevyjasněných okolností předčasně 16. června 2005 ve věku třiapadesáti let.

Zajímavé jsou vzpomínky její kolegyně a kamarádky, herečky a dabérky Evy Miláčkové: „Evička byla skvělý, hodný, dobrý člověk. Skamarádily jsme se v divadle, jezdily spolu na vandry. Naše vandry... Chodily jsme pěšky, pořád jsme zpívaly, spalo se, kam jsme došly. Při zpěvu jsme si dávaly témata, třeba moravská města...

S manželem jsme měli rádi i muže Evy, Petra Nováka, noblesního, plachého, skromného člověka. Byla jsem na jejich svatbě za svědka. Formálně se pak kvůli bytu rozvedli, beztak o něj přišli, a před druhou svatbou, plánovanou na září 1997, v srpnu, Petr náhle umřel. Odpoledne si u Evy objednal jídlo, špagety, a na chvíli si lehl. Když ho volala k jídlu, už se neprobudil.

S Evičkou jsem naposledy hrála v Babičce od Boženy Němcové, a to v komorní úpravě Františka Pavlíčka v Divadle Gong. Ona paní kněžnu, já babičku. Měla jsem s režisérem Janem Řeřichou domluveno, že nemusím přerušovat dovolenou na Slovensku, že na prvních orientačních zkouškách být nemusím. Na Slovensko mi došel zvláštní telegram, že účast nutná, tedy jsem chytala noční rychlík. A v Praze mi Evička oznámila, že první, byť orientační zkoušku bez "babičky" nelze, že je to mravní divadelní imperativ. A měla pravdu.

Eva byla pedant na kostýmní detaily, vyhecovala i mne, a tak jsem Babičku hrála se starodávným, vzácným růžencem. Byť nebyl od druhé řady vidět, patřil tam. A na dialog paní kněžna - babička, jsme se vždycky těšily.

Na úplně posledním našem životním setkání - na kafi v Tescu - Evička plánovala turné s představením O Boženě Němcové, s úryvky z Babičky. Velmi jsem se těšila, leč osud rozhodl krutě jinak."

Životními partnery Evy Jakoubkové byli režisér Evžen Sokolovský, herec Ilja Racek, manželem pak zpěvák Petr Novák.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.