Díky nedobrému zdravotnímu stavu herečka už více než dvanáct let netočí. Jejím posledním velkým filmem byl snímek režiséra Jana Hřebejka Kráska v nesnázích (2006), v němž vytvořila roli matky hlavní hrdinky (Aňa Geislerová).

Přibližně v té době se objevila i v televizní pohádce O malíři Adamovi (2006), ale dobrou hereckou příležitost jí poskytl - prakticky v závěru její filmové kariéry - rovněž snímek režiséra Vladimíra Drhy Početí mého mladšího bratra (2000).

Jana Brejchová se narodila 20. ledna 1940 v Praze. Bylo to v roce 1953, kdy byla vybrána do role školačky Píďalky pro film Olověný chléb. Poté se zase vše vrátilo do normálních kolejí. Teprve až v době, kdy začala pracovat jako písařka, objevila se druhá šance v podobě role zkažené dívky Kamily ve filmu Vina Vladimíra Olmera (1956) - to jí bylo šestnáct.

Vzápětí následovaly žánrově různorodé snímky jako Roztržka (1956), Zlatý pavouk (1956) a Štěňata (1957). Avšak teprve až potom přišly její „zásadní” filmy Vlčí jáma (1957), Žižkovská romance (1958), Touha (1958), Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959) nebo Vyšší princip (1960). Tehdy se v českém filmu zrodila hvězda.

Herecky rostla od filmu k filmu, což bylo dáno i dnes už legendárními režiséry, kteří s ní pracovali. Přibližně od roku 1962 začala objevovat  v zahraničních filmech, především v Německu, Rakousku a Maďarsku.

Tuzemské publikum si získala asi nejvíc filmy Kdyby tisíc klarinetů (1964), Ženu ani květinou neuhodíš (1966), Farářův konec (1968) Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Ďábelské líbánky (1970), Noc na Karlštejně (1973) nebo Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974).

Zatímco v padesátých létech točila dva filmy ročně, v dalších dvou desetiletích už to byly filmy čtyři i více.

Postupem času se přehrála z rolí krasavic a svůdnic k charakterním postavám zralých žen, ať už to byly Edita v adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba (1978), Barbara ve Schůzce se stíny (1982), jeptiška Salome v Zániku samoty Berhof (1983), Jitka v příběhu z nemocničního prostředí Skalpel, prosím (1985) nebo rozpolcená matka v dramatu Vlastně se nic nestalo (1987), v němž hrála její dceru vlastní dcera Tereza Brodská.

Mnoho zajímavých příležitostí ji poskytla televize, což dokládají tituly jako Král a žena (1967), kde měla za partnera Jana Wericha, Dotek motýla (1972), V zámku a podzámčí (1981), Jehla (1982) či seriály F. L. Věk (1971), Arabela (1979), Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993), My všichni školou povinní (1984) či Velmi křehké vztahy (2007). 

Zajímavou kapitolou její herecké dráhy je i její vstup na divadelní jeviště - poprvé na něj vstoupila začátkem osmdesátých let a dařilo se jí. Také její mladší sestra Hana Brejchová (ročník 1946) si vyzkoušela profesi filmové herečky. Objevila se v několika filmech, ale největší úspěch jí přinesl snímek Lásky jedné plavovlásky (1965).

Mezi životní partnery Jany Brejchové, která se dnes objevuje jen v reprízovaných filmech, inscenacích či seriálech, patřili režisér Miloš Forman, německý herec Ulrich Thein a čeští herci Vlastimil Brodský, s nímž má dceru Terezu, Jaromír Hanzlík a Jiří Zahajský.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.