Knížka se vrací do „starých zlatých časů“. Na co vzpomínáte vy?

Vzpomínáte na punčocháče za totáče? Ty, co nosilo každé dítě, blbě se oblékaly, neustále rolovaly dolů a pokud jste si na ně šlápli, následoval zaručený držkopád? Každý kousek oděvu, hračka nebo stroječek má svůj příběh. Digitálky, Tuzexy, brigády, mléčné bary a věci, které možná dobře pamatujete. Jsou to tedy i vaše vzpomínky, vaše příběhy, naše společná kniha.

Moc ráda vzpomínám na všechno, co jsem prožila, a nejen jako dítě, ale i potom v učení. Nakonec i na ty mozoly na rukách od lopaty, když jsme místo do Jugošky jezdili „na maltu“ kousek za Prahu a stavěli s rodiči dům, ráda vzpomínám. Ta práce mě naučila pokoře, disciplíně a také vědomí, že z toho, co sama dokážu, se víc raduju a víc si toho vážím.

Kniha už vyšla před několika málo týdny. Jaké jste zaznamenala ohlasy?

Trochu jsem se bála, jak čtenáři vezmou, že ve Vzpomínkomatu mluvím hodně o sobě. Ale první reakce mě tohoto pocitu zbavily. Lidé mi děkují, že jsem tak trochu popíchla jejich vlastní vzpomínky. Nevím, jak je to možné, ale já jsem v paměti moc dolovat nemusela. Od dětství jsem měla výbornou představivost a chuťovou, sluchovou a hmatovou paměť. Takže jsem spíš řešila, co použít a co vypustit, protože vzpomínek je opravdu hodně. A dost mi jich zbylo ještě na příště.

Mně se moc líbí, když mluvím s lidmi, kteří už Vzpomínkomat mají. Vlastně ani moc nemluvím, jen poslouchám. Například jsem mluvila j jedním kamarádem a on se při pohledu na zadní stranu obálky, kde jsou cvičenky na Strahově, rozpovídal. „Víš, kolik bylo na stadionu značek?“ ptal se mě. „A víš, že jsem tam fotil a…“ Nevím, nemohla jsem, v té době, o které mluvil, jsem ještě nebyla na světě a pokud ano, tak jsme se neznali. „A pamatuju si…“ A takhle to začíná pokaždé. Pohled na fotku a vzpomínky se sypou.

Takže bude pokračování?

Budu ráda, když budu mít materiál na poskládání druhého dílu, ale ten bych chtěla vytvořit už jen ze vzpomínek jiných lidí, já jsem toho řekla už dost v této knize. Svět se netočí kolem Šťastné, svět se točí kolem nás všech!

Je to pár dní, co v Praze proběhl křest. Jak dopadl a koho jste měla za kmotry?

Křest byl báječný. Do Kavárny Kabinet v Praze 6 jsem pozvala hlavně kmotry - PhDr. Janu Semelkovou, šéfredaktorku týdeníku Naše rodina, a Alexandera Hemalu, někdejšího televizního hlasatele. Jako moderátorka se slova ujala moje kamarádka JUDr. Jitka Lenková, a měla jsem i hudebně-poetické hosty - Honzu Paulíka s kytarou a recitátora Václava Fikrleho. Kavárna Kabinet je zařízená ve stylu retro, takže volba byla jasná. Za Albatros Media se zúčastnila odborná redaktorka Petra Kryštofová. 

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.