Co vás vedlo k projektu, který předvedete s Helenou Vondráčkovou v závěru Chopinova festivalu?

Především jde o nabídku festivalu, která mě potěšila. Postludium vymyslel jeho ředitel Martin Kasík, znamenitý klavírista i člověk, jako takový nedělní bonus po závěrečném koncertu Chopinova festivalu. V loňském roce jsme podobné představení absolvovali se Zorou Jandovou, a protože mělo velmi dobré ohlasy, přišla nabídka opět. Těším se.

Zajisté se znáte s Helenou řadu let a nebude to vaše první spolupráce...

Helenu znám opravdu příšerně dlouho, občas jsem si s ní příležitostně zahrál, ale nikdy jsme spolu vážně nevystupovali. V tomto rozměru to bude poprvé.

Které písně a jaké skladby zazní a kdo je autorem aranží?

Mně se velmi líbí její "šansonový" projev. Je to velmi muzikální, silné a k tomu ještě samozřejmě výborně zazpívané. Tohle nebude revoluční show, většinu skladeb Helena už někdy zpívala, ale nikoli v tomto pojetí. Budeme hrát jen s klavírem a kytarou (Charlie Blažek), nedá se mluvit o aranžích, spíše o koncepci. Ta je zatím moje, ale na koncertě bude jistě společná.

Myslíte, že by tento komorní recitál mohl být uváděn i jiných místech v Česku?

To netuším. Zaznamenal jsem víckrát chuť publika slyšet od "paní Vondráčkové" něco jiného, komornějšího, ale to není moje kompetence. Ona už zpívala všechno možné a se svým publikem úspěšně komunikuje padesát let. Mně se v poloze, kterou budeme prezentovat v Mariánských Lázních, zdá Helena velmi přesvědčivá, a když bude chtít pokračovat, třeba vymyslíme i něco autorského.

Co zajímavého vás čeká v příští sezóně?

Zažívám napínavé pracovní léto. Na podzim mají premiéru dva filmy s mojí hudbou. Celebrity s Jiřím Mádlem v režii Miloše Šmídmajera jsou takovou ulítlou mafiánskou komedií a televizní dvoudílný film Zločin v Polné v režii Viktora Polesného naopak zpracovává velmi vážné téma Hilsneriády, značně aktuální v těchto časech.

12. října má ve Smetanově síni premiéru moje skladba Shakespeare's RAPsody - jde o Shakespearovy Sonety v neobvyklém spojení symfonického orchestru (SOČR), rapu (Ota Klempíř a James Cole) a zpěvu (Michaela Jančaříková). No a pro listopadovou premiéru Krále Leara v Městském divadle Brno (režie Stanislav Moša) připravuju muziku pro bicí nástroje a dechy. Leara hraje Bolek Polívka, to bude jistě pěkné.

Nejvíce osobní je však připravovaná kniha o hudbě, kterou dokončuju. Vyjde v listopadu opět v nakladatelství Mladá fronta a bude se jmenovat Hudba je zázrak.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.