Máte spočítáno, kolik jste napsal německých textů pro Karla Gotta a Helenu Vondráčkovou? A které z těchto písní měly u německého publika největší ohlas?

Textů pro Karla jsem napsal asi dvacet, vyšly na různých jeho deskách, pro Helenku zatím asi deset. Co se týče písní pro Karla, tak jedna z mých nejznámějších písní pro něj je Jede Nacht (Každá noc), takto se jmenovala i jeho deska, ale například i písnička Engel so wie du se hraje dodnes velmi často v rádiích. U Helenky mají v Německu největší úspěch hlavně dvě, k nimž jsem napsal pro ni německý text, a to Diese Nacht (Dlouhá noc) a Wunder gescheh´n (I will survive).   

Jak a kdy jste se k těmto českým interpretům dostal?

U Karla je to dlouhá historie. Intenzivně jsme začali spolupracovat jako duo zpěvák-textař, když jsem prodal Troškovou pohádku Z pekla štěstí 2 do německé televize ARD, a pak do rakouské ORF. To bylo to v roce 2001, tehdy jsem napsal Karlovi německý text k titulní písní Máš-li s kým - Nur zu zweit. Od té doby mu píšu většinu jeho německých textů, stal jsem se  jeho „dvorním textařem“. 

K Helence jsem se dostal velmi zajímavým způsobem, a to právě přes Karla. Jednoho večera, bylo to v roce 2003, mi zavolal a říkal: „Vedle mě sedí zpěvačka, a ptá se, zdá-li bys nechtěl napsat pro ni text, německou verzi jedné z jejích písní...“ - Tajuplně předal sluchátko, a na druhé straně se ozval příjemný hlas: „Dobrý den, Filipe, tady je Helena Vondráčková...“ - Byl jsem z této nabídky nadšen. Pak jsem Helenku začal na německém trhu i manažersky zastupovat, což vlastně dělám dodnes. I když je to spíše krásné dlouholeté přátelství, co mě spojí s Helenkou a jejím manželem Martinem, než nějaký obchodní vztah.   

Jak jste naznačil, jste také činný propagátor a distributor českého filmu v Německu i jinde v Evropě...

Nikdy jsem neplánoval, že budu působit ve filmovém světě, a dnes už to dělám vlastně patnáct let - a nesmírně rád. Tehdy jsem založil firmu, která se specializuje na "World Sales" (světové prodeje, pozn aut.) českých filmů do světa, hlavně do Německa a Evropy. Vzhledem k tomu, že to bylo tenkrát něco jako mezera na trhu, vše se rychle rozvíjelo. Záhy jsem také začal působit ve vedení filmových festivalů, nejdříve ve Zlíně jako ředitel zahraničních vztahů, poté v Mladé Boleslavi. Z časových důvodu jsem tyto aktivity před pár lety musel hodně omezovat, ale občas třeba pomáhám Febiofestu a Feru Feničovi se zahraničními hosty, ať to byli třeba Armin Mueller-Stahl, Hanna Schygulla nebo Helmut Berger.

Další informace