Chudá Praha je výstava o minulosti, Dýmová hora o současné podobě bídy v metropoli. Obě v Muzeu Hlavního města Prahy.

Lidi z Dýmové hory často potkáváme v ulicích Prahy. Většinou se štítivě odtahujeme, vadí nám špína, zápach, bytosti jako takové. Dýmovou horou, kterou obývají, nazvali lidé bez domova sami. Název pochází ze stálého kouře z opalovaných bužírek při sbírání kabelů, z jejichž prodeje do sběren z valné části žijí. Dýmová hora se nachází v horní části bývalého Nákladového nádraží Žižkov.

Výstavu zahajuje krátký film o životě na okraji společnosti, následují fotografie, velkoplošná mapa s vyznačením nejčastějších příbytků, předměty osobní, včetně smotků popálených drátů. Nechybějí plyšové hračky, k těm mají bezdomovci zvláštní vztah. 

Osudy lidí, kteří sklouzli do alkoholismu, drogové závislosti, rozpadl se jim vztah. Lidí, kteří žebrají, kradou, recyklují různé materiály. O jedincích, kteří nejsou ochotni se přizpůsobit, i těch, kteří se ze špíny chtějí vyhrabat. Jak se píše v minikatalogu k výstavě: „Nezaměstnanost, ztráta bydlení a postupně se prohlubující sociální vyloučení jsou výsledkem neschopnosti a neochoty(!) zvládat stresy a nést odpovědnost, která se od nás očekává. Bezdomovci přežívají venku pod širým nebem, v opuštěných objektech, zahrádkářských koloniích, po přátelích, v různých ubytovnách, azylových centrech. Někteří pobírají sociální dávky, využívají charitativních služeb nebo se živí krátkodobými brigádami. Častěji pak vybírají popelnice, žebrají... Počty bezdomovců se podle různých odhadů pohybují mezi 4 až 10 tisíci.”

Jsou tu ale i lidé, kterým tento způsob vyhovuje, pracovně způsobilí, zdraví.

Nic radostného, každý na výstavu žaludek mít nebude.

Praha minulých století

Na druhé straně chudoba z dělnické Prahy minulých století. Na okraji města vznikla řada továren, zaměstnávaly i děti, území se rozrůstalo, stavělo se. To sem táhlo lidi z  c. a k. mocnářství, posléze z republiky. Bída byla obrovská, špinavá a smrdutá. 

Fotografe a informace o Fišpanku, Vychovatelně, o obydlích chudých, o jejich životě. Nebyla jen Praha výstavná, byla i Praha chudá, hodně chudá. Hlavně na okrajích města. Plná špíny, nemocí, absence hygieny. S rozvojem průmyslu se do Prahy začala stěhovat chudina. Živelně, lidé neměli kde žít, přespávali v brlozích, chatrčích, poté i v nájemních bytech, kde se jich tísnily desítky.

Magistrát si uvědomoval problémy, začal stavět provizorní baráky, vznikaly spolky pro potírání chudoby. A také vývařovny a špitály pro chudé. Ale některé kolonie, jako třeba Slatiny, měly i hospody, měly i hospodářská zvířata, byly tu krámy, kino, tady bydleli i městští úředníci…

Tehdy lidi ale dělali vše možné, aby se z bídy vyhrabali, což se nedá říci o všech současnících. Za svou bídu se styděli. 

Dýmová hora otevřena 17. 4. - 29. 12., Chudá Praha 17. 4. - 25. 8.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.