Kladruby jsou místem, kde si významní umělci z řad architektů „podávali dveře“, setkáte se nejen se stopami Santiniho, ale i Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Zlacená mariánská koruna 46 metrů vysoké kupole kostela je dobře viditelná z mnoha směrů, přijíždíte-li však od dálnice, o mnoho více z celého areálu neuvidíte. Za malinkým parkovištěm a oprýskanými čelními budovami se skrývá rozlehlý objekt kláštera patřícího dříve řádu Benediktinů se svou dominantou - chrámem Nanebevzetí Panny Marie.  

Vejdete-li na nádvoří před zámek a kostel, budou se ve vás mísit různorodé pocity; obdivné, z již zrekonstruovaných částí, a zmaru, ze stavu staveb čekajících na obnovu. Práce minimálně pro další generaci.

Návštěva mimo hlavní sezónu měla výhodu téměř soukromého výkladu excelentního průvodce, závěrem se omlouvajícího, že nedodržel avizovaný čas prohlídky. Nikdo se nezlobil, viděli jsme místa, kam příliš často oko turisty nezabloudí, dozvěděli se spoustu informací.

Dějiny kláštera založeného ve 12. století knížetem Vladislavem I. a věnovaného řádu Benediktinů byly velmi pohnuté, provázela je období rozkvětu a následného téměř fatálního zmaru. 

Důležitá historická data se dozvíte během prohlídky, nevynechte však žádné zákoutí, které lze navštívit; byt opata, „manažera“ kláštera, reprezentativního vzhledu i velikosti. Dominantu kláštera – chrám Nanebevzetí panny Marie, přestavěný z původně románské baziliky ze 13. století za opata Maura Fintzguta.

Z návrhů Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho-Aichela byl vybrán projekt Santiniho. Přestavba z let 1711 - 1726 proběhla ve slohu barokní gotiky. Santini ponechal pouze obvodové zdi; boural, zkracoval, posouval, vše podle svých geniálních plánů a propočtů. Rekonstrukce kostela se stala jeho nejnáročnějším dílem, dokonale vsazeným do okolní krajiny, plným světla a prostoru, navozujícím i po třech staletích pocit klidu.

Ústředním motivem je osmicípá hvězda. Lomená žebroví trojlodí, zdobený strop, kazatelna v podobě korábu, jedinečný hlavní oltář, ojedinělé španělské oltáře, hrobka, kde jsou uloženy ostatky zakladatele knížete Vladislava I., ohromné fresky. Krása již zrestaurovaného interiéru však svádí marný boj se všudypřítomnou vlhkostí.

Druhou významnou stavbou kláštera je Nový konvent od K. I. Dietzenhofera, dostavěný několik let před zrušením kláštera v roce 1785. Později jej v dražbě koupili Windischgrätzové; sloužil jako zámek i pivovar. Dnes můžete zhlédnout zrekonstruované prostory knihovny, zimní refektář (jídelnu), sochy Matyáše Brauna v ambitové chodbě dovezené z Valče. Zrekonstruována je zatím jen malá část konventu. Za obnovenými fasádami se leckde uvnitř prohánějí jen ptáci. Ještě o poznání horší stav je v zadním traktu.

Od 90. let 20. století úsilí o vzkříšení památky nepolevuje, jeho konec je zatím v nedohlednu. Doufejme, že naši potomci se dočkají chvíle, kdy tato ojedinělá národní kulturní památka zazáří v celé své kráse.

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.