Ve starém zákoně se padesátý den po Velikonocích vzpomínal jako den, kdy Mojžíš na hoře Sinaj obdržel Desatero.

Seslání ducha svatého slavila starokřesťanská církev záhy, ale první ověřená zpráva pochází až ze 3. století. Brzy se objevila snaha připodobnit tento svátek Velikonocím, proto dostala již ve 4. století vigilii s oktávou a připojil se další den – Svatodušní pondělí.

Boží hod svatodušní

Kromě církevních oslav doprovázely letnice od středověku bujaré oslavy, hostiny, tanec a zpěv. V sobotu před svátky se pečlivě vyčistilo celé stavení, které se poté vyzdobilo zvenku i zevnitř lipovými ratolestmi. Zelené větvičky se zastrkovaly za okna a ve světnicích za obrázky svatých, aby si měl Duch svatý, až přijde do příbytku v podobě holubice, kam sednout. Výzdobě příbytků zelení se věnovala zvláštní péče. Boží hod svatodušní býval slaven ve znamení zelené barvy.

Se svatodušními svátky se také spojovaly nejrůznější pověry, především zápas proti nečistým silám. Na Šumavě vycházeli chlapci v předvečer Božího hodu svatodušního na náves, aby tu práskali biči. Bylo to proto, aby zahnali hřmotem zlé čarodějnice.

Svatodušní pondělí

Zatímco neděle měla ráz především oslav církevních, v pondělí dominovaly rozmanité lidové obyčeje. Velice rozšířeným obyčejem, známým i z jiných evropských zemí, byl zvyk mládeže strojit se za krále a královnu a za doprovodu družiny vyjednávat královskou svatbu. Někde se role rozdělily dohodou, jinde podle vážnosti účastníků nebo soutěží (např. na Šumavě byl králem ten pastýř, který vyhnal dobytek ráno prvý na pastvu).

Průvod s králem chodil po vsi, vtipkoval, chválil i haněl hospodáře a čeleď, předříkával rozmanité verše a místy se hrálo téměř divadelní představení. Za to dostávali mládenci od hospodáře dárky. Obchůzka končila obvykle pronásledováním utíkajícího krále, vhozením některého člena průvodu do vody, závody na koních atd.

Slavné jízdy králů se dodnes uchovaly na Slovácku; známá je jízda vlčnovská, uherskohradišťská.

Také v Čechách se dříve slavil tento den zvyky, které měly mnohé prvky podobné s honosnou slováckou jízdou králů. Zvykem vzdáleně souvisejícím s moravskou jízdou králů byl závod na koních, pořádaný o letnicích na Šumavě. Na pastvině se vyznačila dráha, jezdilo se na vyšňořených, nesedlaných koních, vítěz obdržel vyšívaný praporec či šátek.

Otevírání studánek

Děvčatům připadala úloha zdobení jezdců a koní, samotné jízdy se však neúčastnily. Ale i ony měly v době letnic svou slavnost. Odedávna se věřilo, že dívčí nevinnost má „očistnou moc", a proto se v této době vydávaly ke studánkám, aby je po zimě vyčistily, „otevřely."

Po vyčištění si mezi sebou zvolily královničku. Většinou bývalo vybráno hezké a hodné děvče, které ostatní děvčata okrášlila kvítím. Následovala „Králenská obchůzka" (průvod královniček), při které děvčata procházela vsí a koledovala. Jídlo, které vykoledovala, snědla na „královské hostině", uspořádané na louce nebo u studánky.

Zdroj: Církevní rok a lidové obyčeje - Vlastimil Vondruška

Když na výlet, tak s turistickou navigací Mapy.cz. Aplikace je zdarma a funguje i bez signálu.